Rehabilitace u kardiovaskulárních onemocnění

Z KulanWiki

Verze z 19. 5. 2018, 16:06; Kulan (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Rehabilitace má zásadní význam v prognóze a kvalitě nemocných s kardiovaskulárními a plicními onemocněními. Je základním pilířem léčby, ke snížení rizika opětovného IM, k horšení plicních funkcí. Měla by být opětovně předepisována, což se často neděje a většina pacientů po IM se do lázní vůbec nedostanou. Pohyb, pokud je nevhodně zvolený, může i uškodit. Proto by měl být pacient instruován, jak má cvičit. Indikací je především snížení rizika další progrese choroby, snížení rizika dekondice. Kontraindikována je jen u menšiny situací, při probíhající akutní dekompenzaci stavu, těžké infekci, závažných arytmiích, hypertenze, aktuální porucha glykémie apod. Je nutno určit parametry pohybové aktivity (frekvence, intenzita, typ aktivity a trvání tréninku).

Pacienti by měli dlouhodobě cvičit pod anaerobním prahem (krátkodobě můžou i nad ním). ten určíme při ergometrii dle laktátu (4 mmol/l z kapilární krve), a nebo podle míry vydechovaného CO2. U odporového cvičení - Opakovací maximum – kolik nejvíc zvládne (zvednout..), tak 50-80% svého maxima Důležitá je srdeční frekvence, maximální frekvence nepřesně 220-věk v letech (to už je lepší i Borgova škála x10 ) nejlépe zjistit spiroergometrií , ta řekne i respirační kvocient (v klidu je 0,8), kyslík ve fázi plateau je při 1,15 (poměr soitřeby kyslíku : výdeji CO2)

Psychologický přístup k nemocnému je velmi důležitý, pokud bude doporučené cvičení příliš intenzivní, namáhavé, nekomfortní, dlouhé, pacient přestane cvičit úplně.

Osobní nástroje