Hemodialýza

Z KulanWiki

Přejít na: navigace, hledání

Nejčastěji u diabetiků a hypertonků

tito pacienti jasou nejčastější pro chronické renální selhání, nejde o izolované onemocnění ledvin, ale jsou nemocní celí. (DM retinopatie, DM polyneuropatie, ICHDK, ICHS)


jiný případ pokud jsou postiženy pouze ledviny (polycystóza)


od 1992 naprostá dostupnost dialýzy pro všechny potřebné


Dialyzační membrána

  • celulóza (biologická inkompatibilita - interaguje, aktivuje leukocyty a zahajuje systémovou zánětlivou reakci)
  • syntetické materiály - polysulfon, polyakrilonitril, polyamid, polymetylmetakrilát, polykarbonát (mají lepší biokompatibilitu)


KI

  • nemožnost založit cévní přístup
  • méně vhodná u hemodynamicky nestabilních pacientů
  • méně vhodná u nemocných s hemorickou diatézou

Perm-cat - dává se do v. jugularis interna častěji vpravo, ne do v. subclavia (tam pravidelně stenozuje)

je lepší než dočasný katetr, nestenozuje tolik

je tam tunel směřující kaudálně, nečistota padá dolů

má na sobě měkkou manžetu, déle vydrží

průtok fistulí - široká žíla - musí mít 600 - 1.000 ml/min

průtok mimotělního oběhu je 300 ml/min

nevýhoda je v obtížnějším a delším zavedení (1 - 1,5 hodin) ale vydží několik měsíců


Hemodyalizační roztok

složení volíme podle individuálních potřeb pacienta. Obvykle je v roztoku obsažen sodík (138-142 mmol/l), draslík (1,0-5,0 mmol/l), vápník (1,0-2,0 mmol/l), hořčík (0,5-0,75 mmol/l), chloridy (105-120 mmol/l), bikarbonát (30-34 mmol/l), někdy glukóza. Ke správnému určení složení dialyzačního roztoku pro daného pacienta je vhodné znát koncentrace jednotlivých iontů v jeho séru a stanovit terapeutický záměr, jestli chceme příslušný ion do jeho organizmu dodávat nebo jej odebírat.


Komplikace hemodialýzy

Nejčastější komplikací během hemodialyzační procedury je hypotenze.

Další časté komplikace při hemodialýze jsou svalové křeče, nauzea a zvracení, bolesti hlavy, bolesti na hrudi nebo v zádech, svědivka, arytmie a mnoho dalších.

Specifickou komplikací je dysekvilibrační syndrom, jehož podkladem je edém mozku způsobený akutní změnou objemu a složení krevní plazmy (způsobenou hemodialýzou), které se dostávají do nerovnováhy s objemem a složením mozkomíšního moku. Dysekvilibrační syndrom hrozí zejména tehdy, pokud se provede velmi účinná hemodialýza u nemocného s velmi vysokými hladinami uremických katabolitů.

Příznaky dysekvilibračního syndromu jsou bolest hlavy, nausea, zvracení, neklid, zmatenost, křeče, hypertenze, porucha vědomí až kóma.

Osobní nástroje