Rehabilitace u kardiovaskulárních onemocnění
Z KulanWiki
Rehabilitace má zásadní význam v prognóze a kvalitě nemocných s kardiovaskulárními a plicními onemocněními. Je základním pilířem léčby, ke snížení rizika opětovného IM, k lepšení plicních funkcí. Měla by být opětovně předepisována, což se často neděje a většina pacientů po IM se do lázní vůbec nedostanou. Pohyb, pokud je nevhodně zvolený, může i uškodit. Proto by měl být pacient instruován, jak má cvičit.
Indikací je především snížení rizika další progrese choroby, snížení rizika dekondice. Kontraindikována je jen u menšiny situací, při probíhající akutní dekompenzaci stavu, těžké infekci, závažných arytmiích, hypertenze, aktuální porucha glykémie apod.
Parametry pohybové aktivity
Je nutno určit parametry pohybové aktivity (frekvence, intenzita, typ aktivity a trvání tréninku).
Pacienti by měli dlouhodobě cvičit pod anaerobním prahem (krátkodobě můžou i nad ním) - ten určíme při ergometrii dle laktátu (4 mmol/l z kapilární krve), a nebo podle míry vydechovaného CO2.
a nebo podle míry vydechovaného CO2
Anaerobní práh leží mezi 60- 85% VO2 max a tréninkem se mu přibližuje.
Důležitá je srdeční frekvence, maximální frekvence nepřesně 220-věk v letech (to už je lepší i Borgova škála x10 )
nejlépe zjistit spiroergometrií , ta řekne i respirační kvocient (v klidu je 0,8), kyslík ve fázi plateau je při 1,15 (poměr soitřeby kyslíku : výdeji CO2)
Nejlepším ukazatelem zdatnosti je maximální spotřeba kyslíku (zdravý má VO2 přes 20ml/kg/min, těžce nemocný kolem 10 ml/kg/min)
U odporového cvičení - Opakovací maximum – kolik nejvíc zvládne (zvednout..), tak 50-80% svého maxima
MET - metabolický ekvivalent -
Psychologický přístup k nemocnému je velmi důležitý, pokud bude doporučené cvičení příliš intenzivní, namáhavé, nekomfortní, dlouhé, pacient přestane cvičit úplně.
