Hemodialýza

Z KulanWiki

Nejčastěji u diabetiků a hypertonků

tito pacienti jasou nejčastější pro chronické renální selhání, nejde o izolované onemocnění ledvin, ale jsou nemocní celí. (DM retinopatie, DM polyneuropatie, ICHDK, ICHS)

jiný případ pokud jsou postiženy pouze ledviny (polycystóza)

od 1992 naprostá dostupnost dialýzy pro všechny potřebné

Dialyzační membrána

• celulóza (biologická inkompatibilita - interaguje, aktivuje leukocyty a zahajuje systémovou zánětlivou reakci)
• syntetické materiály - polysulfon, polyakrilonitril, polyamid, polymetylmetakrilát, polykarbonát (mají lepší biokompatibilitu)

KI

• nemožnost založit cévní přístup
• méně vhodná u hemodynamicky nestabilních pacientů
• méně vhodná u nemocných s hemorickou diatézou

Perm-cat - dává se do v. jugularis interna častěji vpravo, ne do v. subclavia (tam pravidelně stenozuje)

je lepší než dočasný katetr, nestenozuje tolik

je tam tunel směřující kaudálně, nečistota padá dolů

má na sobě měkkou manžetu, déle vydrží

průtok fistulí - široká žíla - musí mít 600 - 1.000 ml/min

průtok mimotělního oběhu je 300 ml/min

nevýhoda je v obtížnějším a delším zavedení (1 - 1,5 hodin) ale vydží několik měsíců

Hemodyalizační roztok

složení volíme podle individuálních potřeb pacienta. Obvykle je v roztoku obsažen sodík (138-142 mmol/l), draslík (1,0-5,0 mmol/l), vápník (1,0-2,0 mmol/l), hořčík (0,5-0,75 mmol/l), chloridy (105-120 mmol/l), bikarbonát (30-34 mmol/l), někdy glukóza. Ke správnému určení složení dialyzačního roztoku pro daného pacienta je vhodné znát koncentrace jednotlivých iontů v jeho séru a stanovit terapeutický záměr, jestli chceme příslušný ion do jeho organizmu dodávat nebo jej odebírat.