Nádory obecně

Z KulanWiki

benigní nádory - utlačují okolní tkáně a nepronikají do nich (mají expanzivní růst). Morfologicky připomínají tkáň, z které vznikly. Rostou pomalu, lokálně, bez metastáz

maligní nádory - často výrazně proliferují, mají autonomní růst nereagující na fyziologické kontrolní mechanismy, rostou destruktivně a infiltrativně, mají schopnost zakládat metastázy. Můžou být různě diferencované, od málo až po dobře, u kterých se nedá určit výchozí tkáň nádoru.

etiologie nádorů

chemické kancerogeny - často ovlivňují enzymy, což může vyvolat nefyziologickou tvorbu určitých sloučenin a nahromadit aktivované substance, které reagují s genomem buňky a mohou způsobit její maligní transformaci

polycyklické aromatické uhlovodíky (např. benzpyren, benzantracen)

nitrosaminy

cyklofosfamid, thiourea, Ni, Ar, Cr

fyziální kancerogeny - ionizující záření, UV

biologické kancerogeny - některé metabolické produkty bakterií a hub (aflatoxin - rakovina jater a žaludku), onkogenní viry (EBV, Papiloma virus, HBV, HIV, HTLV-1 - human T- cell lymphoma virus)

individuální dispozice - např pro retinoblastom

Vznik a šíření

pravděpodobně klonální růst nádoru - z jedniné maligně transformované buňky (nádorová iniciace)

potom musí dlouhodobě a nepřetržitě působit nádorové promotory, aby se maligní buňka dostatečně dělila (např. estrogeny)

onkogeny kódují onkoproteiny. Např. bodová mutace u onkogenu N-ras u akutní myeloidní leukémie zaplavuje buňku signály, které stimulují růst. nebo změněný receptor pro růstový faktor

geny susceptibility - jejich důležitou podskupinu tvoří nádorové supresorové geny, mohou vyvolat nádorové bujení, pokud nastane jejich delece nebo inaktivace. (typicky p53, např. v kombinaci s HBV má hepatokarcinogenní účinek)

růstová frakce - podíl proliferujících buněk a celkový počet buněk

diferenciační frakce - podíl počtu konečných buněk k počtu buněk v G₀ fázi

infiltrace - růst v přirozených tkáňových mezerách

invaze - schopnost pronikat bazální membránou (závisí hlavně na obsahu katepsinu a kolagenázy)

často pozorovaná hypoglykémie (zřejmě způsobena aerobní glykolýzou v nádorových buňkách)

paraneoplastický syndrom - pokud produkry nádorových buněk nebo nádorem indukované autoimunitní mechanismy vyvolají specifický soubor příznaků. Nejčastěji nervové, endokrinní nebo kožní. (např. u karcinomu plic - hyperglykemie, zmatenost, slabost a Cushingův syndrom)

nádorové markery -

AFP - alfa feto protein - zvýšená hladina u primárního karcinomu jater a u dysontogenetických nádorů. Jeho vzestup v průběhu cirhózy může být známkou vzniku hepatocelulárního karcinomu

CEA - karcinoembryonální antigen - zvýšen u adenokarcinomů, hlavně tlustého střeva

PSA - prostatický specifický antigen - vysoce specifický nádorový marker, pro karcinom prostaty, nebo jeho metastáz

STRUKTURA NÁDORŮ

parenchym - obsahuje transformované buňky (nádorové buňky)

stroma - pojivo, cévy, buňky zánětlivé reakce. Je důležité pro růst.

Metastazování a růst

chaoticky se vyvíjející buňky ztrácejí schopnost dospět do zralého (diferencovaného) stavu

rychlost nádorového růstu závisí na zastoupení dělících se buněk v nádoru (proliferační frakce), na době dělení a na úbytku buněk

nejdřív je růst překotný a exponencionální, časem se zpomalí až do fáze plateau

pro růst nádoru je rozhodující přítomnost kmenových buněk ve výchozí tkáni. Kmenové buňky jsou schopny sebeobnovy. Jsou to právě kmenové buňky normálních tkání, které jsou častěji a snáze ovlivněny různými mutagenními vlivy, včetně vlivů kancerogenních.

metastazování je úzce spojeno s invazivitou.

šíření buďto per continuitatem (napč. po peritoneu), lymfogenně (většina, karcinomy), nebo hematogenně (sarkomy)

k metastzazování dochází poměrně často, už 1 cm nádor má až v 25% založeny metastázy

tvorba metastáz je velmi neefektivní proces, uchytí a rozroste se asi jedna buňka z miliónu