Nádory obecně
Z KulanWiki
2006 - celkem 72.000 případů zhoubných novotvarů a CIS, zemřelo 27.900 osob
screeningové programy jen na karcinom mléčné žlázy, kolorektální karcinom (okultní krvácení) a cervix
primární prevence - jen preventivní vakcinace u ca cervixu
sekundární prevence - záchyt prekanceróz a zhoubných nádorů v častných stádiích
(kvartérní prevence - prevence důsledků progredujícího a nevyléčitelného nádorového onemocnění, ukazatelem je zlepšení kvality života)
benigní nádory - utlačují okolní tkáně a nepronikají do nich (mají expanzivní růst). Morfologicky připomínají tkáň, z které vznikly. Rostou pomalu, lokálně, bez metastáz
maligní nádory - často výrazně proliferují, mají autonomní růst nereagující na fyziologické kontrolní mechanismy, rostou destruktivně a infiltrativně, mají schopnost zakládat metastázy. Můžou být různě diferencované, od málo až po dobře, u kterých se nedá určit výchozí tkáň nádoru.
parenchym nádoru - aktivně proliferující část (zbytek je stroma)
organboudní nádor - pokud je stroma hodně odlišné od parenchymu
histoidní nádor - stroma nerozlišitelné od parenchymu
hodně stromatu - tvrdý, skirhotický nádor
hodně parenchymu - měkký medulární nádor
metaplazie - vznik nesprávného typu tkáně někde
anaplazie - nádor se vrací k embryonální tkáni
dysplazie - změna epitelů, např. CIS je vystupňovaná dysplazie v šíři celého epitelu, nepřesahující BM
Obsah |
etiologie nádorů
chemické kancerogeny - často ovlivňují enzymy, což může vyvolat nefyziologickou tvorbu určitých sloučenin a nahromadit aktivované substance, které reagují s genomem buňky a mohou způsobit její maligní transformaci
polycyklické aromatické uhlovodíky (např. benzpyren, benzantracen)
nitrosaminy
cyklofosfamid, thiourea, Ni, Ar, Cr
fyziální kancerogeny - ionizující záření, UV
biologické kancerogeny - některé metabolické produkty bakterií a hub (aflatoxin - rakovina jater a žaludku),
onkogenní viry: (většinou nemění DNA, ale vážou se na transkripční faktory, na tumor supresorové proteiny apod.)
EBV - Burkittův lymfom, Lymfom B-lymfocytů u AIDS pacientů, podtyp Hodgkinova lymfomu, nasofaryngeální karcinom)
Papiloma virus - bradavice
HBV, HCV - 70 - 85% hepatocelulárních karcinomů
HIV,
HTLV-1 - human T- cell lymphoma virus - RNA virus, sexuální transmise
h. pylori - gastrický adenokarcinom, MALT lymfom
individuální dispozice - např pro retinoblastom
Vznik a šíření
pravděpodobně klonální růst nádoru - z jedniné maligně transformované buňky (nádorová iniciace)
potom musí dlouhodobě a nepřetržitě působit nádorové promotory, aby se maligní buňka dostatečně dělila (např. estrogeny)
onkogeny kódují onkoproteiny. Např. bodová mutace u onkogenu N-ras u akutní myeloidní leukémie zaplavuje buňku signály, které stimulují růst. nebo změněný receptor pro růstový faktor
geny susceptibility - jejich důležitou podskupinu tvoří nádorové supresorové geny, mohou vyvolat nádorové bujení, pokud nastane jejich delece nebo inaktivace. (typicky p53, např. v kombinaci s HBV má hepatokarcinogenní účinek)
růstová frakce - podíl proliferujících buněk a celkový počet buněk
diferenciační frakce - podíl počtu konečných buněk k počtu buněk v G0 fázi
infiltrace - růst v přirozených tkáňových mezerách
invaze - schopnost pronikat bazální membránou (závisí hlavně na obsahu katepsinu a kolagenázy)
často pozorovaná hypoglykémie (zřejmě způsobena aerobní glykolýzou v nádorových buňkách)
paraneoplastický syndrom - pokud produkry nádorových buněk nebo nádorem indukované autoimunitní mechanismy vyvolají specifický soubor příznaků. Nejčastěji nervové, endokrinní nebo kožní. (např. u karcinomu plic - hyperglykemie, zmatenost, slabost a Cushingův syndrom)
nádorové markery -
AFP - alfa feto protein - zvýšená hladina u primárního karcinomu jater a u dysontogenetických nádorů. Jeho vzestup v průběhu cirhózy může být známkou vzniku hepatocelulárního karcinomu
CEA - karcinoembryonální antigen - zvýšen u adenokarcinomů, hlavně tlustého střeva
PSA - prostatický specifický antigen - vysoce specifický nádorový marker, pro karcinom prostaty, nebo jeho metastáz
STRUKTURA NÁDORŮ
parenchym - obsahuje transformované buňky (nádorové buňky)
stroma - pojivo, cévy, buňky zánětlivé reakce. Je důležité pro růst.
Metastazování a růst
chaoticky se vyvíjející buňky ztrácejí schopnost dospět do zralého (diferencovaného) stavu
rychlost nádorového růstu závisí na zastoupení dělících se buněk v nádoru (proliferační frakce), na době dělení a na úbytku buněk
nejdřív je růst překotný a exponencionální, časem se zpomalí až do fáze plateau
pro růst nádoru je rozhodující přítomnost kmenových buněk ve výchozí tkáni. Kmenové buňky jsou schopny sebeobnovy. Jsou to právě kmenové buňky normálních tkání, které jsou častěji a snáze ovlivněny různými mutagenními vlivy, včetně vlivů kancerogenních.
metastazování je úzce spojeno s invazivitou.
šíření buďto per continuitatem (napč. po peritoneu), lymfogenně (většina, karcinomy), nebo hematogenně (sarkomy)
k metastzazování dochází poměrně často, už 1 cm nádor má až v 25% založeny metastázy
tvorba metastáz je velmi neefektivní proces, uchytí a rozroste se asi jedna buňka z miliónu
hematogenně pojivové a pokročilé epitelové nádory
lymfogenně epitelové nádory
Typing nádorů
z hlediska histogeneze se řadí nádory do 7 skupin. Nádoru je přořazen vlastní číselný kód, lomeno (1 benigní, 2 ještě benigní ev. s počínající malignitou, 3 maligní)
1. mezenchymové nádory - vycházejí z mezodermu, z kterého jsou všechny pojiva. Fibrosarkom, myxosarkom, liposarkom, hemangiosarkom, leiomyosarkom, rabdomyosarkom, chondrosarkom, osteosarkom, synocialoblastom. + keukémie a maligní lymfomy (hodgkinské i nehodgkinské)
2. epitelové nádory - z povrchového a žlázového epitelu. Spinnocelulární karcinom, bazocelulární karcinom, adenokarcinom, hepatocelulární karcinom, karcinom z přechodného epitelu, malobuněčný karcinom..
3. neuroektodermocé nádory - z buněk NS, bližší klasifikace je složitá, např. maligní melanom, Ewingův sarkom..
4. smíšené nádory - složené ze dvou nebo více druhů tkání
5. germinální nádory - ze zárodečných buněk. Výskyt především v pohlavních orgánech (varlata, vaječníky), ale i extragonadální lokalizace je možná. Seminom, neseminom, dysgerminon..
6. choriokarcinom - nádor vycházející z tkáně placenty
7. mezoteliom - samostatná nádorová jednotka. Mezoteliom pleury, perikardu, peritonea
Grading - vyzrávání nádoru
určení stupně diferenciace na základě histologie
stupeň anaplazie obvykle korelue se stupněm malignity
nádory vykazující menší diferenciaci jsou většinou senzitivní k chemické i radiační terapii, ale jejich chování je často velmi agresivní a ohrožuje pacientův život v krátké budoucnosti
GX - stupeň diferenciace nelze stanovit
G1 - dobře diferencovaný
G2 - středně diferencovaný
G3 - málo diferencovaný
G4 - nediferencovaný
Staging - rozsah nádoru
většinou určuje prognózu nemoci a je základním vodítkem pro určení léčebné strategie, vyhodnocovat léčebné výsledky
nejpoužívanějším systémem je TNM - tumor size - nodes - metastasis
T - značí velikost tumoru
TX - primární nádor nelze posoudit
T0 - bez známek primárního nádoru
Tis - preinvazivní karcinom (carcinoma in situ)
T1, T2, T3, T4 - narůstající velikost nádoru nebo lokální šíření primárního nádoru
N - značí regionální mízní uzliny
NX - nález na regionálních mízních uzlinách nelze posoudit
N0 - metastázy regionálních uzlin nejsou přítomny
N1, N2, N3 - narůstající postižení regionálních mízních uzlin
M - značí vzdálené metastázy
M0 - vzdálené metastázy nejsou přítomny
M1 - vzdálené metastázy prokázány (je možná bližší specifikace - PUL, OSS, HEP, BRA, LYM, MAR, PLE, PER, SKI, ADR, OTH)
pTHM - patologická klasifikace získaná až po operaci
kombinace jednotlivých T N M tvoří stádia s rozdílnou prognózou
St. 0 - carcinoma in situ, bez metastáz, neinvazivní
St. I - invazivní ca malého rozsahu, bez metastáz
St. II - větší invazivní karcinom, může být přítomno nevelké postižení regionálních mízních uzlin
St. III - rozsáhlý invazivně rostoucí primární násor anebo rozsáhlé postižení regionálních lymfatických uzlin
St. IV - vzdálené metastázy, při jakémkoliv rozsahu primárního nádoru
