Nádory obecně

Z KulanWiki

Verze z 26. 10. 2010, 23:14

2006 - celkem 72.000 případů zhoubných novotvarů a CIS, zemřelo 27.900 osob

benigní nádory - utlačují okolní tkáně a nepronikají do nich (mají expanzivní růst). Morfologicky připomínají tkáň, z které vznikly. Rostou pomalu, lokálně, bez metastáz

maligní nádory - často výrazně proliferují, mají autonomní růst nereagující na fyziologické kontrolní mechanismy, rostou destruktivně a infiltrativně, mají schopnost zakládat metastázy. Můžou být různě diferencované, od málo až po dobře, u kterých se nedá určit výchozí tkáň nádoru.

parenchym nádoru - aktivně proliferující část (zbytek je stroma)

organboudní nádor - pokud je stroma hodně odlišné od parenchymu

histoidní nádor - stroma nerozlišitelné od parenchymu

hodně stromatu - tvrdý, skirhotický nádor

hodně parenchymu - měkký medulární nádor

metaplazie - vznik nesprávného typu tkáně někde

anaplazie - nádor se vrací k embryonální tkáni

dysplazie - změna epitelů, např. CIS je vystupňovaná dysplazie v šíři celého epitelu, nepřesahující BM

etiologie nádorů

chemické kancerogeny - často ovlivňují enzymy, což může vyvolat nefyziologickou tvorbu určitých sloučenin a nahromadit aktivované substance, které reagují s genomem buňky a mohou způsobit její maligní transformaci

polycyklické aromatické uhlovodíky (např. benzpyren, benzantracen)

nitrosaminy

cyklofosfamid, thiourea, Ni, Ar, Cr

fyziální kancerogeny - ionizující záření, UV

biologické kancerogeny - některé metabolické produkty bakterií a hub (aflatoxin - rakovina jater a žaludku),

onkogenní viry: (většinou nemění DNA, ale vážou se na transkripční faktory, na tumor supresorové proteiny apod.)

EBV - Burkittův lymfom, Lymfom B-lymfocytů u AIDS pacientů, podtyp Hodgkinova lymfomu, nasofaryngeální karcinom)

Papiloma virus - bradavice

HBV, HCV - 70 - 85% hepatocelulárních karcinomů

HIV,

HTLV-1 - human T- cell lymphoma virus - RNA virus, sexuální transmise

h. pylori - gastrický adenokarcinom, MALT lymfom

individuální dispozice - např pro retinoblastom

Vznik a šíření

pravděpodobně klonální růst nádoru - z jedniné maligně transformované buňky (nádorová iniciace)

potom musí dlouhodobě a nepřetržitě působit nádorové promotory, aby se maligní buňka dostatečně dělila (např. estrogeny)

onkogeny kódují onkoproteiny. Např. bodová mutace u onkogenu N-ras u akutní myeloidní leukémie zaplavuje buňku signály, které stimulují růst. nebo změněný receptor pro růstový faktor

geny susceptibility - jejich důležitou podskupinu tvoří nádorové supresorové geny, mohou vyvolat nádorové bujení, pokud nastane jejich delece nebo inaktivace. (typicky p53, např. v kombinaci s HBV má hepatokarcinogenní účinek)

růstová frakce - podíl proliferujících buněk a celkový počet buněk

diferenciační frakce - podíl počtu konečných buněk k počtu buněk v G₀ fázi

infiltrace - růst v přirozených tkáňových mezerách

invaze - schopnost pronikat bazální membránou (závisí hlavně na obsahu katepsinu a kolagenázy)

často pozorovaná hypoglykémie (zřejmě způsobena aerobní glykolýzou v nádorových buňkách)

paraneoplastický syndrom - pokud produkry nádorových buněk nebo nádorem indukované autoimunitní mechanismy vyvolají specifický soubor příznaků. Nejčastěji nervové, endokrinní nebo kožní. (např. u karcinomu plic - hyperglykemie, zmatenost, slabost a Cushingův syndrom)

nádorové markery -

AFP - alfa feto protein - zvýšená hladina u primárního karcinomu jater a u dysontogenetických nádorů. Jeho vzestup v průběhu cirhózy může být známkou vzniku hepatocelulárního karcinomu

CEA - karcinoembryonální antigen - zvýšen u adenokarcinomů, hlavně tlustého střeva

PSA - prostatický specifický antigen - vysoce specifický nádorový marker, pro karcinom prostaty, nebo jeho metastáz

STRUKTURA NÁDORŮ

parenchym - obsahuje transformované buňky (nádorové buňky)

stroma - pojivo, cévy, buňky zánětlivé reakce. Je důležité pro růst.

Metastazování a růst

chaoticky se vyvíjející buňky ztrácejí schopnost dospět do zralého (diferencovaného) stavu

rychlost nádorového růstu závisí na zastoupení dělících se buněk v nádoru (proliferační frakce), na době dělení a na úbytku buněk

nejdřív je růst překotný a exponencionální, časem se zpomalí až do fáze plateau

pro růst nádoru je rozhodující přítomnost kmenových buněk ve výchozí tkáni. Kmenové buňky jsou schopny sebeobnovy. Jsou to právě kmenové buňky normálních tkání, které jsou častěji a snáze ovlivněny různými mutagenními vlivy, včetně vlivů kancerogenních.

metastazování je úzce spojeno s invazivitou.

šíření buďto per continuitatem (napč. po peritoneu), lymfogenně (většina, karcinomy), nebo hematogenně (sarkomy)

k metastzazování dochází poměrně často, už 1 cm nádor má až v 25% založeny metastázy

tvorba metastáz je velmi neefektivní proces, uchytí a rozroste se asi jedna buňka z miliónu

Typing nádorů

z hlediska histogeneze se řadí nádory do 7 skupin. Nádoru je přořazen vlastní číselný kód, lomeno (1 benigní, 2 ještě benigní ev. s počínající malignitou, 3 maligní)

1. mezenchymové nádory - vycházejí z mezodermu, z kterého jsou všechny pojiva. Fibrosarkom, myxosarkom, liposarkom, hemangiosarkom, leiomyosarkom, rabdomyosarkom, chondrosarkom, osteosarkom, synocialoblastom. + keukémie a maligní lymfomy (hodgkinské i nehodgkinské)

2. epitelové nádory - z povrchového a žlázového epitelu. Spinnocelulární karcinom, bazocelulární karcinom, adenokarcinom, hepatocelulární karcinom, karcinom z přechodného epitelu, malobuněčný karcinom..

3. neuroektodermocé nádory - z buněk NS, bližší klasifikace je složitá, např. maligní melanom, Ewingův sarkom..

4. smíšené nádory - složené ze dvou nebo více druhů tkání

5. germinální nádory - ze zárodečných buněk. Výskyt především v pohlavních orgánech (varlata, vaječníky), ale i extragonadální lokalizace je možná. Seminom, neseminom, dysgerminon..

6. choriokarcinom - nádor vycházející z tkáně placenty

7. mezoteliom - samostatná nádorová jednotka. Mezoteliom pleury, perikardu, peritonea

Grading - vyzrávání nádoru

určení stupně diferenciace na základě histologie

stupeň anaplazie obvykle korelue se stupněm malignity

nádory vykazující menší diferenciaci jsou většinou senzitivní k chemické i radiační terapii, ale jejich chování je často velmi agresivní a ohrožuje pacientův život v krátké budoucnosti

GX - stupeň diferenciace nelze stanovit

G1 - dobře diferencovaný

G2 - středně diferencovaný

G3 - málo diferencovaný

G4 - nediferencovaný

Staging - rozsah nádoru

většinou určuje prognózu nemoci a je základním vodítkem pro určení léčebné strategie, vyhodnocovat léčebné výsledky

nejpoužívanějším systémem je TNM - tumor size - nodes - metastasis

T - značí velikost tumoru

TX - primární nádor nelze posoudit

T0 - bez známek primárního nádoru

Tis - preinvazivní karcinom (carcinoma in situ)

T1, T2, T3, T4 - narůstající velikost nádoru nebo lokální šíření primárního nádoru

N - značí regionální mízní uzliny

NX - nález na regionálních mízních uzlinách nelze posoudit

N0 - metastázy regionálních uzlin nejsou přítomny

N1, N2, N3 - narůstající postižení regionálních mízních uzlin

M - značí vzdálené metastázy

M0 - vzdálené metastázy nejsou přítomny

M1 - vzdálené metastázy prokázány (je možná bližší specifikace - PUL, OSS, HEP, BRA, LYM, MAR, PLE, PER, SKI, ADR, OTH)

pTHM - patologická klasifikace získaná až po operaci

kombinace jednotlivých T N M tvoří stádia s rozdílnou prognózou

St. 0 - carcinoma in situ, bez metastáz, neinvazivní

St. I - invazivní ca malého rozsahu, bez metastáz

St. II - větší invazivní karcinom, může být přítomno nevelké postižení regionálních mízních uzlin

St. III - rozsáhlý invazivně rostoucí primární násor anebo rozsáhlé postižení regionálních lymfatických uzlin

St. IV - vzdálené metastázy, při jakémkoliv rozsahu primárního nádoru