Patologie svalstva
Z KulanWiki
jádra na periferii, polygonalita (pokud jsou svalové buňky příliš okrouhlé, tak je to špatně)
vlákna by měla být na průřezu celkem stejně velká
- vlákna typu I - pomalá vytrvalá (one slow fat red ox)
- vlákna typu II - rychlá, anaerobní, glykogen, bílá.. (glykogen je vodojasný)
rozpoznání ATP histochemií
u horečnaté chřipky je Zenkerova vosková nekróza svalu
Obsah |
Neurogenní léze
Denervační atrofie
základní známkou denervace svalu je jeho atrofie
atrofická vlákna mají často na příčném řezu polygonální (angulární) tvar a mohou se vyskytovat ojediněle i ve skupinkách
1 motoneuron inervuje několik svalových vláken. Pro denervační atrofii je typické grupírování vláken, řetízkovatění jader
někdy může dojít k reinervaci (a změně typu vláken dle inervovaného motoneuronu)
příčiny spinální:
- při poškození míchy - generalizovaná
- může být zánik motoneuronů - negeneralizovaná - obrna
příčiny mozkové:
- poškození kmene a vyšších motoneuronů v motokortexu (Betzovy pramidy) -> paréza, spasticita, hyperreflexie, Babinski+
vedle neurogenní atrofie se často uplatní i atrofie z inaktivity, která může mít i mimosvalový původ (bolestivost při kloubních onemocněních či znehybnění v sádře)
Progresivní spinální svalové atrofie
Ar onemocnění motoneuronů, projevují se v dětství nebo u adolescentů, příčinou je ztráta nižších motoneuronů, typickým nálezem je přítomnost velkých skupin silně atrofických vláken. Mezi atrofickými vlákny jsou skupiny či ojedinělá vlákna eutrofická až hypertrofická.
Amyotrofická laterální skleróza (Lou Gehrigova nemoc)
nejčastější neurodegenerativní postižení postihující motorický systém, více postihuje muže, kolem 50, sporadická forma, vzácnější je familiární
mnoho mutací ve smyslu "gain of function"
degenerativní postižení postihující pyramidovou dráhu (tr. corticospinalis), regresivní změny v motorické korové oblasti a úbytek velkých Betzových pyramid a pyramidových buněk III. - V. vrstvy.
Axony motorické dráhy jsou degenerované a demyelinizované, zanikají i motoneurony předních míšních nervů. Přední provazce jsou tenké a šedé (spíše než bílé). Redukce buněk předních míšních rohů, spojené s reaktivní gliózou a ztrátou myelinovaných vláken předních míšních provazců.
Při bulbární formě jsou poškozena motorická jádra hlavových nervů. Projevuje se zejména atrofií svalových vláken všech typů, především však očních, projevují se však také poruchami mluvení a polykání. Svalová vlákna často mají na příčném řezu polygonální tvar, některá vlákna jsou širší
svalová atrofie, hyper-reflexie
příznaky:
- nejdříve asymetrická slabost v rukou (padání předmětů z rukou), poruchy v jemných pohybech
- křeče a spasticita končetin, fascikulace
- často postihne i dýchací svaly, vedoucí k pulmonálním infekcím (obvyklá příčina smrti)
dg: EMG
th - Riluzol, prodlužuje délku života
Stewen Hawking má ALS
Hereditární motorická a senzorická neuropatie
postihuje motoneurony předních rohů míšních a neurony spinálních ganglií.
- 1. typ je demyelinizační
- 2. typ je axonální
Atrofie postoihuje zejména distální svaly DKK a HKK. Úbytek axonů je doprovázen jejich regenerací, což se projevuje skupinovou atrofií svalových vláken i jejich typovým seskupováním.
Myasthenia gravis
autoimunitní napadení nikotinových acetyl-cholinových receptorů v nervosvalových motorických ploténkách cirkulujícím IgG a komplementem, autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru na postsynaptické membráně motorické ploténky jsou přítomny u 90% postižených. Lze prokázat imunokomplexy. Ig způsobují internalizaci nebo ztrátu receptoru a tím blokují přenos nervosvalového vzruchu. Dochází k ničení a redukci počtu receptorů.
U 65% pacientů je hyperplazie thymu, u 15% thymom. (Ig jsou produkovány v thymu)
V řadě případů je prokázaná vazba na další autoimunitní poruchy (SLE, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom). Klinicky prokazatelná výrazná slabost svalů a velké unavitelnost. Začíná často okohybnými svaly (dvojité vidění, jícnem (polykání), má neplynulý průběh, u každého vypadá jinak. Svalová vlákna jsou však normální nebo atrofická jako důsledek inaktivity. Autonomní funkce nejsou ovlivněny. Spouštěčem může být stres
Diagnostika - EMG, (je často opožděná o měsíce i léta)
Terapie - thymektomie, kortikoidy, imunosupresiva, cca 18% kompletní úzdrava, 75% zůstává s medikací, 7% refrakterní
dále celoživotní sledování v centru pro MG pro riziko návratu
myastenická krize - zhoršení symptomů (bulbárních) v průběhu léčby, nutno přijmout na ARO, intubace + řízená ventilace, ev. plazmaferéza
Lambert-Eatonův myastenický syndrom
paraneoplastické onemocnění nervosvalového spojení, většinou navazující na malobuněčný karcinom plic (60%) nebo autoimunitní postižení (i jiných orgánů). Poškození vápníkových kanálů na presynaptických nervových zakončeních. Méně acetylcholinu je vypuštěno po přenosu signálu. Pacienti jsou postiženi proximální svalovou slabostí spolu s autonomní dysfunkcí.
Myogenní léze
Poruchy cirkulace
většinou po traumatu, crush syndrom (část Mb uvolněna přímým rozdrcením svalu, část následnou nekrózou po ischemii po porušení cév)
kongenitální myopatie
myopatie jsou vzácná onemocnění s obtížnu diagnostikou
- zvýšená kreatin-kináza nespecificky svědčí pro patologický proces
- často jsou zvýšené transaminázy
EMG - snímá aktivitu membrán svalových vláken, lze odlišit neurogenní poruchy od myogenních
Příčiny:
- Idiopatické (myogenní) myopatie
- Neuromuskulární
- poruchy nervosvalového přenosu
- poruchy sarkolemy
- poruchy systému transverzálních tubulů
- poruchy sarkoplazmatického retikula
Metabolické
časný počátek, pomalu progredující průběh, hypotonie a proximální či generalizvovaná slabost, většinou AD
- central core dissease -časná hypotone, abormality skeletu, přítomnost centrálně uložených kruhovitých plošek, centrální výpad myofibril
- tyčinková myopatie
- centronukleární myopatie - přítomnost centrálně uložených jader ve většině svalových vlákenm podobají se tak myotubulárnímu stadiu
Svalové dystrofie
geneticky kódované degenerativní myopatie, často počínající v dětství, charakterizovanésvalovou slabostí a strukturálními změnami svalových vláken, které zahrnují regresivní změny až po nekrózu, v pokročilých případech zánik svalové tkáně, která je nahrazována vazivem a tukovou tkání (= pseudohypertrofie - sval vypadá že je větší).
- Duschennova a Beckerova svalová dystrofie - nejčastější svalové dystrofie, je velmi maligní, způsobené abnormalitami na X- chromozomu (postiženi zejména muži), kódující sarkolemický protein dystrofin, který spojuje cytoskelet s ECM, membrána tak nevydrží silný tah během kontrakce a zvyšuje se vstup vápníku do buňky, což vyvolá nekrotický proces , dochází k poškození membrány Ca2+ influxem (ten v buňkách aktivuje proteolýzu, poškodí mitochondrie (málo ATP)) . Nápadné je postižení lýtek (hypertrofie), může být postižen myokard (dilatační kardiomyopatie, arytmie). Současně se vyskytuje hypertrofie a atrofie. Chaotické rozmístění vláken různých kalibrů, hodně tuku
- myotonická dystrofie - neschopnost uvolnit kontrakci skupiny svalů, defekty vykazují kosterní, ale také hladké svaly (srdce, plíce, oči, uši, endokrinní systém), hlavním symptomem je svalová dystrofie, jde o dynamickou (u někoho vyjádřena více, u někoho méně) mutaci genu pro buněčnou kinázu
Myositidy
Statinová myopatie
odhady cca 1-7% uživatelů statinů
většinou benigní bez nutnosti ukončení statinové léčby
protilátky (anti-HMGCR)
symptomy: bolesti svalů, svalová slabost, křeče
rutinně se doporučuje vyšetřovat ALT jen před léčbou a jednou po zahájení léčby nebo zvýšení dávky
- když je míň než 3násobek normy, tak pokračovat a zkontrolovat za 2-3 měsíce
- když je víc, tak vysadit/snížit a zkontrolovat
- opětovně nasadit až po normalizaci
CK vyšetřovat před zahájením léčby a pokud se objeví svalové bolesti (rutinně se nedoporučuje)
nezahajovat když je CK víc než 4násobek normy, když je méně tak poučit a pokračovat
elevace CK:
- mírná (do 10násobku normy) - možno podávat dále pokud je pacient asymptomatický, nutno monitorovat CK. Pokud je symptomatický tak vysadit a pokračovat s nižší dávkou nebo jiným preparátem po normalizaci CK
- střední (10-50x norma) - vysadit, kontrolovat CK a renální funkce á 2 týdny do normalizace
- závažné (nad 50násobek normy)
ale část postižných pacientů CK vůbec zvýšené mít nemusí
rosuvastatin jde přes jiný cytochrom
