Patologie glomerulů

Z KulanWiki

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Nefrotický syndrom)
(Nefrotický syndrom)
Řádka 234: Řádka 234:
MPGN I - (a III) častější (80%) typ, příčinou jsou cirkulující imunokomplexy (sérová nemoc), také ve spojení s HBV a HCV, SLE, infikovanými atrio-ventrikulárními shunty, extrarenální infekce s persistentní nebo epizodickou antigenémie  
MPGN I - (a III) častější (80%) typ, příčinou jsou cirkulující imunokomplexy (sérová nemoc), také ve spojení s HBV a HCV, SLE, infikovanými atrio-ventrikulárními shunty, extrarenální infekce s persistentní nebo epizodickou antigenémie  
-
* ztluštěná GBM, rozdělená ve dvě části, mezi které se vmezeřují výběžky mesangiálních buněk (viditelné na PAS a při stříbření)  
+
* ztluštěná GBM, rozdělená ve dvě části, mezi které se vmezeřují výběžky mesangiálních buněk (viditelné na PAS a při stříbření) což je reakce na granulární depozita zformováním a obklopením depozit touto vnitřní, druhou BM, která vytváří dvojkonturu GMB
-
* na subendotelová elektrondenzní granulární depozita reaguje tkáň interpozicí mesangia a formováním vnitřní, druhé bazální membrány, která depozita obklopuje a tak vytváří dvojkonturu GMB
+
* subendotelová elektrondenzní granulární depozita C3 a IgG
 +
* GBM je intaktní
* zvýšená proliferace mesangiálních a endoteliálních buněk, infiltrace leukocyty, zmnožení matrix  
* zvýšená proliferace mesangiálních a endoteliálních buněk, infiltrace leukocyty, zmnožení matrix  
* proliferace a zvětšení mesangia a celých glomerulů vede ke zvýraznění lobularity trsů (lobulární glomerulonefritida)
* proliferace a zvětšení mesangia a celých glomerulů vede ke zvýraznění lobularity trsů (lobulární glomerulonefritida)
-
* imunohistochemicky průkaz granulární pozitivity C3
 
* rozdíl mezi I a III je že u typu III jsou ložiska subendoteliálně i subepiteliálně, někdy dokonce oboje depozita splývají a prostupujá skrz lamina densa
* rozdíl mezi I a III je že u typu III jsou ložiska subendoteliálně i subepiteliálně, někdy dokonce oboje depozita splývají a prostupujá skrz lamina densa
Řádka 248: Řádka 248:
MPGN II - '''nemoc denzních depozit''',  
MPGN II - '''nemoc denzních depozit''',  
-
extrémně elektrondenzní (tmavá) stužkovité struktury laminy densa a subepiteliálního prostoru GBM, C3 přítomno v nepravidelném segmentálně lineární cirkulárním uspořádáním agregátů (mesangiální prstence)
+
extrémně elektrondenzní (tmavé) stužkovité struktury laminy densa a subepiteliálního prostoru GBM, C3 přítomno v nepravidelném segmentálně lineární cirkulárním uspořádáním agregátů (mesangiální prstence)
mesangiální proliferace a tím i lobulace trsů není tak výrazná
mesangiální proliferace a tím i lobulace trsů není tak výrazná

Verze z 1. 4. 2010, 22:21

Obsah

Způsoby imunitního postižení glomerulů

účastní se na většině primárních glomerulonefrit a mnoha sekundárních

Ig s nebo bez komplementu, někdy se významně účastní i buněčně zprostředkovaná imunita


1. poškození důsledkem depozit komplexů antigen-Ig cirkulujících v krvi


2. poškození důsledkem in situ imunokomplexy (Ig reagující na antigeny v glomerulu)


Nefritidy způsobené cirkulujícími imunokomplexy

(typ III imunosensitivita)

antigeny jsou neglomerulárního původu, endogenní (SLE) nebo exogenní (streptokoky, HBV, plazmodia, treponemy)

imunokomplexy jsou zachyceny glomerulem, tam způsobují poškození (leukocyty, někdy s aktivací komplementu)

dochází k leukocytárnímu infiltrátu (exsudaci) do glomerulu a možné proliferaci buněk endotelu, mesangia a parietálnch epiteliálních buněk.

Na elektronovém mikroskopu jsou vidět imunokomplexy jako elektron denzní depozita na alespoň jedné z těchto lokací: (při imunoflorescenci Ig-Ig nebo Ig-komplement, jsou vidět jako granulární depozita)

  • v mesangiu
  • mezi endoteliálnímu buňkami a bazální membránou (subendoteliální depozita)
  • mezi vnějším povrchem BM a podcyty (subepiteliální depozita)

Většinou dojde k rozkladu a fagocytóze (leukocyty, buňky mesangia) imunokomplexů, zánět pomine (post-strptokoková nebo jiná akutní infekční glomerulonefritida) pokud je však jejich přísun příliš velký a nebo dlouhodobý, může přejít do chronické formy


Glomerulonefritida způsobená in situ imunokomplexy

Ig mohou reagovat proti antigenům, které se usadí v glomerulech (membranózní nefropatie)

Ig reagují přímo proti antigenům v glomerulu - výsledné komplexy tedy nevznikají v cirkulaci, ale tvoří se až na místě

Typickým příkladem je Glomerulonefritida s protilátkami proti bazální membráně glomerulů

v membráně glomerulů typicky na α-3 kolagenu IV

(Goodpasteurův sy)někdy zkřížená reaktivita mezi antigeny plicních alveolů, vedoucí k současnému postižení plic a ledvin. Daří se zvládat odstraňováním Ig z krve plazmaferezou, ale úmrtnost je vysoká. Plíce jsou při pitvě těžké, prokrvácené, mikroskopicky vidíme kromě čerstvých hemoragií i množství siderofágů a ložiska karnifikace.

imunoflorescenční komplexy vytváří Lineární depozita (důležité pro diagnostiku)


sice pouze asi 1% všech glomerulonefritid, následky však můžou být velice závažné

vážné poškození glomerulů se srpky a vývoj klinických syndromů rychle progredující glomerulonefritidy



DNA s afinitou k strukturám GBM, bakteriální produkty (endostreptosin), velké agregáty Ig v mesangiu

většinou granulární depozita na imunoflorescenci


Glomerulonefritidy způsobené buěčnou imunitou

sensitizované T-lymfocyty

může být tam, kde imunoflorescence neprokáže imunokomplexy nebo jejich výskyt neodpovídá závažnosti projevů

nemůže být však ani vyloučeno při prokázání imnuokomplexů


Mechanizmy imunního poškození glomerulů

hlavní cesta poškození je prostřednictvím aktivace komplementu (hlavně C5a) C5-C9 lytický komplex atakující membránu (poškozuje membrány a stimuluje mesangiální a epiteliální buňky k sekreci rozličných mediátorů buněčného poškození). Také zodpovědný za zvýšenou produkci TGF-β (stimulující syntézu EC matrix, ztlušťující GBM a ovlivňující její funkce). Komplement způsobuje také recruitment neutrofilů..


neutrofily vylučují proteázy poškozující GBM a vylučují také ROS (poškozují buňky) a ikosanoidy, které se uplatňují při snížení GFR. Makrofágy po aktivaci také vylučují různé biologicky aktivní molekuly.


destičky - ukládající se v glomerulu a uvolňující prostaglandiny a růstové faktory

Některé Ig jsou přímo toxické glomerulárním buňkám (může být tam, kde se nenašly žádné imnokomplexy)


fibrinové deriváty, které způsobují infiltraci leukocytů a proliferaci glomerulárních buňek, následkem intraglomerulární trombózy


Poškození podocytů

  • Ig proti antigenů viscerálního epitelu
  • toxiny
  • některé cytokiny

morfologické změny podocytů, které zahrnuje oploštění výběžků, vakuolizace a odloučení buněk z GBM, (především alterace diafragmatické membrány mezi výběžky, např mutace nefrinu, nebo podocinu)

vše vedoucí k proteinurii


Ztráta nefronů

dostatečné poškození nefronů sníží GFR, vedoucí ke konečnému stádiu renálního selhání

proteinurie, glomeruloskleróza (především způsobeno adaptačními procesy zbylých, funkčních glomerulů - hypertrofie, projevuje se kapilární hypertenze)

Nefrotický syndrom

1. masivní proteinurie (denní ztráty nad 3,5 g)

2. hypoalbuminémie (hladiny albuminu v plazmě pod 30g/l)

3. generalizovaný edém (vlivem hypoalbuminémie a retence vody a Na+, jako kompenzační mechanizmus ztráty plazmy z cév dochází ke zvýšené sekreci aldosteronu, což dohromady se sníženým GFR dále zhoršuje edém, často edém v obličeji a oční víčka)

4. hyperlipidémie + lipidurie (hypoalbuminémie zvýší celkový metabolismus jater, dochází ke zvýšené syntéze lipoproteinů v játrech, změněny mechanizmy cirkulace lipidů) - zvýšená náchylnost k aterogenezi

na počátku je jen mírná nebo žádná azotemie, hematurie, nebo hypertense

v pokročilých fázích se ztrácejí další proteiny, IgG, proteiny koagulační kaskády -> snížená obranyschopnost proti infekcím a tvorba tromboembolických komplikací (nerovnováha antikoagulačních faktorů) - může dojít k trombóze v. renalis nebo k embolizaci plic

jednotlivé složky syndromu jsou způsobené počáteční změnou propustnosti glomerulární membrány, není pokles renálních funkcí

u dospělých je nefrotický syndrom často projevem systémového onemocnění (DM, amyloidóza, SLE)

u dětí většinou způsobeno poškozením ledvin


příčiny nefrotického syndromu:

(dříve se myslelo, že nefritický je způsoben zánětlivé a nefrotické je nezánětlivé)


LIPOIDNÍ NEFRÓZA (minimal change disease) - nemoc minimálních změn

nejčastější příčinou nefrotického syndromu u dětí (80%)

těžké dystrofické změny tubulů s pouze v elektronovém mikroskopu patrnými změnami glomerulů - difúzní zploštění (a splynutí až vymizení výběžků podocytů

ve světelném mikroskopu žádné morfologické změny buněk, v proximálních tubulech jsou depozita proteinů a lipidů, četné hyalinní válce, ve výstelce bývá různý stupeň hyalinního zkapénkovatění i těžká steatóza, která je následkem reabsorpce lipoproteinů pronikajících glomerulárním filtrem. V intersticiu jsou časté skupinky pěnitých buněk.


dochází k selektivní proteinurii (pouze albumin, může být značné až 20g /den) + výskyt tukových kapének v moči

pokles onkotického tlaku vede k edémům renálního typu,

dobrá prognóza, dobrá reakce na glukokortikoidní léčbu (ale časté relapsy, někteří pacienti závislí na steroidní léčbě)



FOKÁLNÍ A SEGMENTÁLNÍ GLOMERULOSKLERÓZA (a hyalinóza)

léze charakterizované sklerózou postihující některé, ale ne všechny glomeruly (fokalita) a postihující pouze segmenty v postižených glomerulech

obraz patrný především u:

1. ve spojitosti s jinou známou poruchou - infekce HIV, užívání heroinu (HIV nefropatie, heroinová nefropatie)

2. jako sekundární jev při jiných formách glomerulonefrózy (IgA nefropatie)

3. jako maladaptace po ztrátě nefronů

4. dědičná nebo vrozená forma (mutace cytoskeletu, nefrinu a jiných molekul podocytů)

5. jako primární FSGN (20 - 30% všech příčin nefrotického sy) (+ vyšší incidence hematurie, hypertenze, neselektivní proteinurie a nízká odpověď na léčbu kortikosteroidy)

neznámá etiologie, část kapilárního trsu glomerulů se mění v acelulární sklerotický segment. Sklerotizace obvykle zaříná v hilové části kapilárního trsu juxtamedulárních glomerulů

  • poškození - ztenčení podocytů,
  • depozita hyalinních mas v kapilárách glomerulů (hyalinóza), kde se zachytí proteiny a kapičky lipidů plazmy - obliterování kapilárních lumen v ložiscích kde se vyvíjí skleróza
  • zmnožení mesangiální matrix
  • s postupem globální sklerózy glomerulů dochází k tubulární atrofii a intersiciální fibróze (obtížně rozpoznatelné od jiných forem chronického postižení glomerulů)
  • sklerotický úsek pravidelně vytvoří adhezi k Bowmanovu pouzdru

Příležitostně dochází ke kompletní skleróze (globální skleróza)

V postižených glomerulech imunoflorescence často zobazuje nespecifický výskyt IgM a komplementu v místech hyalinózy

sklerotizovaný glomerulus bývá PAS+


kolabující glomerulopatie - morfologická varianta, kdy je hyperplazie podocytů a kolaps glomerulu


MEMBRANÓZNÍ NEFROPATIE (AKA membranózní glomerulonefritida, epimembranózní nefropatie, difúzní membranózní glomerulonefritida)

pomalu progredující onemocnění (nejčastěji mezi 30 a 50 lety)


nástup je charakterizován rozvojem nefrotického syndromu, většinou bez předcházejícího onemocnění (nejčastější příčina nefrotického syndromu dospělých)

neselektivní proteinurie (i globuliny)

  • v 85% idiopatická
  • infekce (HBV, syfilis, schistosomiáza, malárie) - asi u 20% pacientů je součástí komplikací indekční onemocnění
  • maligní tumory (karcinom plic, karcinom tlustého střeva, maligní melanom)
  • SLE a další autoimunitní choroby
  • vystavení anorganických solí (zlato, rtuť)
  • léky (penicilin, kaptopril, NSA)

je to forma chronické autoimunitní nefritidy s imunokomplexy

absence neutrofilů, monocytů i destiček

není to zánětlivá reakce v glomerulech ani intersticiu

mesangium má malé nebo žádné změny

uniformní přítomnost komplementu (C5b-C9) je pravděpodobně příčinou postižení GBM - MAC - membrány atakující komplex poškozuje podocyty, vede k aktivaci buněk mesangia a podocytů, vedoucí k ucolnění proteáz a ROS, které poškozují stěny kapilár

  • difúzní lobální postižení glomerulů
  • difúzní ztluštění GBM ke konci vedoucí až ke glomeruloskleróze, nejdříve ale patrné vůbec není
  • subepiteliální granulární depozita IgG oddělená od sebe výčnělky GBM ("spike and dome" pattern) (trichromem nebo stříbřením)
  • s postupujícím onemocněním jsou tyto subepiteliální depozita obemknuty a zavzaty do BGM (časem mohou být zmetabolizovány, zanechávající díry v GBM)
  • ztenčení výběžků podocytů
  • v pokročilých stádiách je difúzní ztluštění kapilární stěny

většinou neodpovídá na kortikosteroidní terapii


MEMBRANOPROLIFERATIVNÍ GLOMERULONEFRITIDA (MPGN) (AKA difúzní mesangiokapilární glomerulonefritida, lobulární glomerulonefritida, hypokomplementemická glomerulonefritida)

1. ztluštění kapilární stěny

2. proliferace mesangiálních buněk


projevuje se většinou nefrotickým syndromem

někdy jen mírná hematurie nebo proteinurie

celkem špatná prognóza, je to nejčastější typ sekyndární glomerulopatie

(rozsáhlé spektrum příčin včetně infekce (HBV, HCV, HIV), SLE, kryoglobulinémie, nádory)


MPGN I - (a III) častější (80%) typ, příčinou jsou cirkulující imunokomplexy (sérová nemoc), také ve spojení s HBV a HCV, SLE, infikovanými atrio-ventrikulárními shunty, extrarenální infekce s persistentní nebo epizodickou antigenémie

  • ztluštěná GBM, rozdělená ve dvě části, mezi které se vmezeřují výběžky mesangiálních buněk (viditelné na PAS a při stříbření) což je reakce na granulární depozita zformováním a obklopením depozit touto vnitřní, druhou BM, která vytváří dvojkonturu GMB
  • subendotelová elektrondenzní granulární depozita C3 a IgG
  • GBM je intaktní
  • zvýšená proliferace mesangiálních a endoteliálních buněk, infiltrace leukocyty, zmnožení matrix
  • proliferace a zvětšení mesangia a celých glomerulů vede ke zvýraznění lobularity trsů (lobulární glomerulonefritida)
  • rozdíl mezi I a III je že u typu III jsou ložiska subendoteliálně i subepiteliálně, někdy dokonce oboje depozita splývají a prostupujá skrz lamina densa

obvykle u starších dětí a mladých dospělých s širokou variabilitou klinických příznaků od nefrotického syndromu, proteinurii s otoky a s hematurií až po akutní ledvinové selhání

pokles hladiny komplementu v séru - C3, C1q a C4


MPGN II - nemoc denzních depozit,

extrémně elektrondenzní (tmavé) stužkovité struktury laminy densa a subepiteliálního prostoru GBM, C3 přítomno v nepravidelném segmentálně lineární cirkulárním uspořádáním agregátů (mesangiální prstence)

mesangiální proliferace a tím i lobulace trsů není tak výrazná

pravděpodobně kvůli excesivní aktivaci komplementu, častý u příjemců trnsplantovaných ledvin

hypokomplementémie způsobená velkou konzumpcí C3 a jeho sníženou syntézou játry


někteří pacienti mají autoprotilátky proti C3 konvertáze = C3 nefritický faktor, který vede ke stabilizaci enzymu a následné nekontrolovanému štěpení C3 a aktivaci alternativní komplementové cestě


Faktor H - protein regulující komplement, mutace v jeho genu, autoprotilátky proti faktoru H, jiná stavba C3, to vše také vede k excesivní aktivaci komplementu


Diabetická nefropatie

je klíčová v progresi onemocnění

DM a hypertenze je nejběžnější příčinou nefrotického syndromu u dospělých

Diabetická nefropatie je nejběžnější onemocnění ledvin (+ obecně nejběžnější její komplikací je hypertenze, membranózní glomerulonefritida, IgA-glomerulonefritida, nekrózy papil, záněty..)

  • zvětšení glomerulů
  • ztluštění bazální membrány glomerulů i tubulů
  • zmnožení mesangiální matrix, nejprve difúzní (difúzní interkapilární glomeruloskleróza), glykace proteinů GBM i matrix
  • pozeději s tvorbou nodulárních formací (nodulární interkapilární glomeruloskleróza, Kimmelstiel-Wilsonův syndrom)
  • běžně mohou být zároveň obě
  • typické jsou insudativní léze hilových arteriol

Nefritický syndrom

1. Hematurie většinou makroskopicky patrná s dysmorfickými ERY a válci v moči (způsobená zánětem a porušenou GBM)

2. oligurie a azotemie alespoň nějaký stupeň

3. Hypertense hypervolemická - (poškození stromatu naruší RAAS, v důsledku snížené propustnosti glomerulu a retence sodíku a vody) Mohou vzniknout otoky

(4. proteinurie kolem 1g /24 hodi)

většinou náhlý nástup (většinou zánět - vede k otoku glomerulu, infiltraci a zvýšené propistnosti pro bílkoviny, otok filtrační membrány brání normální filtraci)

(dříve se myslelo, že nefritický je způsoben zánětlivě a nefrotické je nezánětlivé)

pokud přítomna proteinurie a edém, tak méně závažný než u nefrotického syndromu

poškození způsobující nefritický syndrom mají společnou proliferaci buněk glomerulů doprovázenou leukoytotickým infiltrátem

spojováno s expanzí mesangia a zmenšením prostoru lumen kapilírních kliček trsů

tato zánětlivá reakce poškozuje cévní stěny kliček glomerulů, umožňující únik ERY do moči a indukují gemodynamické změny, které vedou ke snížení GFR (takže ztráty proteinů nejsou tak velké)

Snížený GFR se projeví oligurií, retencí tekutin a azotemií

Hypertenze je pravděpodobně následek jak retence tekutin, tak následkem zvýšeného uvolňování reninu z ischemických ledvin

Akutní nefritický syndrom může výt způsoben systémovými postiženími (SLE) nebo může být následkem primárního glomerulárního postižení

Tento typ mesangiální a současně endokapilární proliferace může být doprovázen extrakapilární proliferací, tj. tvorbou srpků. Epitelové srpky znamenají floridní aktivní lézi. Se stávajícím se stářím se srpky stávají fibroepitelové až fibrózní. (Fibrózní srpek je jizva, to znamená ireverzibilní poškození)


AKUTNÍ POSTINFEKČNÍ GLOMERULONEFRITIDA (poststreptokoková) (AKA akutní difúzní endokapilární proliferativní glomerulonefritida, akutní proliferativní exsudativní GN, difúzní intrakapilární GN

jedna z nejčastěji se vyskytuhácích glomerulárních postižení, typicky způsobena glomerulárními depozity imunokomplexů vedoucích k difúzní proliferaci a otoku glomerulárních buněk a časté infiltraci neutrofily. Prvotní antigen může být exogenní nebo endogenní.

typické projevy imunokomplexového postižení - hypokomplementie, granulární depozita IgG a komplementu na GBM

Prvotní antigen pravděpodobně streptokokový protein

Klasická poststreptokoková glomerulonefróza se vyvine u dětí 1 - 4 týdny po zotavení z infekce. (nazofaryngeální nebo kožní infekce)

Nevolnost, unavenost, periorbitální edémy, zvýšená teplota, nefritický syndrom (většinou mírná až střední azotemie, oligurie a hypertense)

okem patrná hematurie (spíše nahnědlá než červená)

sérové titry ASLO jsou zvýšené

u dětí se většinou samo spraví, někdy se však vyvine chronická forma v důsledku vážného postižení se srpky nebo sekundárním jizvením

u dospělých se u 15 - 50% vyvine koncové stádium renálního postižení během pár let (u dospělých je často jediným symptomem výrazná hypertenze)

  • uniformně zvýšená celularita difúzně (ve všech) glomerulech. To je způsobeno proliferací a otokem intrakapilárně a mesangiálních buněk a neutrofilovým a monocytárním infiltrátem. - glomeruly jsou tedy nápadně zvětěené, zcela vyplňující prostor Bowmanova pouzdra
  • někdy patrna nekróza stěn kapilár, někdy mohou být okludovány zduřelými endoteliemi a zánětlivými elementy a proliferujícími buňkami mesangia
  • prokrvení kapilár je následkem zduření endotelií silně snížené, nacházíme ERY v četných kanálcích, zejména ve dřeni
  • někdy přítomny srpky
  • objemná subepitelová hrudkovitá depozita imunokomplexů (humps)
  • granulární depozita IgG a C3 ve stěnách kapilár a v mesangiu


  • u osob zemřelých v prvních týdnech nemoci byly ledviny zduřelé a bledé
  • povrch s rozšířenou a prosáklou kůrou prostoupenou drobnými blešnicovými hemoragiemi

(Kromě streptokoků má podobný mechanizmus infekce stafylokoky, pneumokoky, příúšnice, spalničky, neštovice, HBV, HCV)


IgA NEFROPATIE (Bergerova nemoc)

většinou postihuje starší děti a mladé dospělé, prvními projevy je makroskopicky patrná hematurie 1 - 2 dny po nespecifické infekci respiračního, GIT nebo urinárního traktu. Typicky trvá hematurie několik dnů a potom ustane, ale po pár měsících se vždy vrátí. Je často spojená s bolestí v bedrech.

30 - 40% má jen mikroskopickou hematurii, s nebo bez proteinurie

5 - 10% rozvine typický akutní nefritický syndrom

IgA nefropatie je jedna z nejčastějších příčin rekurentní mikro nebo makroskopické hematurie a je to jedna z nejčastějších glomerulárních nemocí sama o sobě.


Příčinou jsou depozita IgA v mesangiu (podobně jako Henoch-Schönlein purpura, ale ta je systémová - také kůže, GIT, klouby)

Nenormální IgA produkce v dřeni a snížená clearance (abnormální glykosylace), hladiny v séru jsou zvýšené

genetické vlivy


při zvýšené produkci IgA jako reakce na respirační nebo GIT vystavení faktorům prostředí (bakterie, viry, potravinové alergeny) může dojít k depozici IgA do mesangia, kde aktivují alternativní cestu komplementu, vedoucí k glomerulárnímu postižení

častější u celiaků a při postižení jater (defektní hepatobiliární clearance IgA komplexů) - sekundární IgA nefropatie

  • typicky glomeruly vykazují proliferaci mesangia různého stupně a segmentální zánět
  • imunoflorescencí viditelná elektron denzní depozita IgA v mesangiu, mohou se rozšířit až do subendoteliálních oblastí stěn okolních kapilár
  • většinou jsou v lumen tubůlů ERY, což je důkaz pro glomerulární původ hematurie, mají charakteristické tvarové deformace

terapie: léčba proteinurie


HENOCH-SCHÖNLEIN PURPURA (= anafylaktoidní purpura, purpura rheumatica)

nemusí vždy postihovat ledviny, obvykle předcházejí kožní vaskulitické projevy, které jsou následovány GIT symptomatologií a doprovázeny artralgiemi nebo artritidami (jde o vaskulitidu s dominujícími IgA depozity, která postihuje kapiláry, arterioly a venuly)

histologicky vypadá podobně jako IgA-glomerulonefritida, ale je více fokální a výrazně segmentální (na rozdíl od spíše difúzní Bergerovy choroby). Rozdíly mezi postiženými a nepostiženými glomeruly jsou obvykle velmi markantní.

je to převážně dětské onemocnění

Dg nezbytné je imunoflorescenční vyšetření a provedení sérologie ANCA

prognóza je málo ovlivnitelná léčbou


DĚDIČNÁ NEFRITIDA - ALPORTŮV SYNDROM (= syndrom tenkých bazálních membrán, )

skupina dědičných glomerulárních nemocí způsobených mutací v proteinech GBM

např. Alportův syndrom - nefritis + oboustranná získaná nervová sluchota a rozličné postižení očí (dislokace čočky, katarakta, korneální dystrofie, obsahují kolagen IV)

kolagen IV GBM je tvořen α3, α4 a α5 heterotrimery, zásadní pro normální funkci čočky, kochley a glomerulů, mutace kterékoliv ze složek heterotrimerů se manifestuje Alportovým syndromem

Nedojde k vytvoření tripletu α3, 4, 5 - glomerulární membrána si uchovává složení z doby časného embryonálního vývoje

(náchylnější k proteolýze, což je podkladem postupně se vyvíjejících morfologických změn, rozvláknění GBM a kombinace rozšířených a zúžených úseků

většinou vázáno na chromozom X (muži postiženi častěji)

  • s věkem přibívající sekundární skleróza glomerulů, vaskulární skleróza, tubulární atrofie, intersticiální fibróza
  • někdy intersticiální buňky mají pěnovitý vzhled (vlivem akumulace lipidů a mukopolysacharidů) - pěnité buňky
  • klasický Alportův syndrom je charakterizován hematurií a postupným rozvojem renálního selhání s progredující proteinurií

transplantace nebo hemodialýza

== Srpkovitá glomerulonefritida == (AKA Rychle proliferující GN, Difúzně extrakapilárně proliferující GN, Nekrotizující a srpkovitá GN

(akutní glomerulonefritida) charakterizovaný rychlou a postupnou ztrátou renálních funkcí s prvky nefritického syndromu, často s těžkou oligurií a končící smrrtí na následky renálního selhání během týdnů až měsíců.

Proteinurie se může objevit, někdy až k nefrotickým hladinám

při anurii nutná transplantace nebo dialýza

prognóza je závislá na počtu srpků


Histologický obraz je typický nálezem srpků. Ty jsou produkovány čístečně proliferací parietálních epiteliálních buněk Bowmanova pouzdra jako odpověď na poškození, částečně infiltrací monocyty a makrofágy.

Většinou imunitní mechanizmy jsou zásadní v rozvoji srpkovité glomerulonefritidy, rozdělení na základě imunologického nálezu


Srpkovitá glomerulonefritida s Ig proti GBM (typ I)

lineární depozita IgG a někdy i C3 na GBM

V některých případech se Ig proti BGM uzazují v bazálních membránách alveolů (Goodpasteurův sy)

pokud se týká pouze ledvin, tak je idiopatický


nález Ig proti GBM v séru je diagnosticky významný


-> plazmaferéza je účinná, odstraní Ig z krve ven


ledviny jsou zvětšené a bledé, často s petechiemi

v glomerulech jsou segmentální nekrózy a porušení GBM

objevují se srpky - jako odpověď na exsudaci proteinů (i fibrin) z porušené GBM se zvyšuje proliferace parietálních epiteliálních buněk, vyplňují Bowmanovo pouzdro, tvar srpku. Také složeny z makrofágů

srpky nakonec ucpou Bowmanovo pouzdro a utlačí glomerulus

PAS barvením


Srpkovitá glomerulonefritida s imunokomplexy (typ II)

může být komplikací kterékoli imunokomplexové nefritidy (poststreptokoková, SLE, IgA nefropatie, Henoch Schonlein purpura)

imunoflorescencí zřetelné granulární barvení GBM a/nebo mesangia

nedá se pomoct plazmaferézou


segmentální nekrózy, poškození GBM s následnou tvorbou srpků

na rozdíl od předchozího, segmenty glomerulů bez poškození vykazují znaky imunokomplexové glomerulonefritidy (difúzní proliferaci a leukocytovou exsudaci u postinfekční GN a u SLE. U IgA nefropatie a u Henoch-Schonlein purpury je mesangiální proliferace).



Pauci-imunní srpkovitá glomerulonefritida (typ III) AKA ANCA pozitivní GN

jsou nejčastější RPGN u dospělých

nejsou ani Ig ani významné imunokomplexy

většinou mají ANCA v séru, což hraje roli v některých vaskulitidách

typ III CrGN je složkou systémové vaskulitidy (mikroskopická polyangiopatie, Wegnerova granulomatóza)

často je ale vázaná pouze na ledviny - idiopatická


segmentální nekrózy glomerulů

GBM je poškozena s následnou tvorbou srpků

nepostižené segmenty glomerulů vypadají normálně bez proliferace, nebo bez přítomnosti zánětlivých buněk

nejsou žádné nálezy imunoflorescencí, žádná depozita v elektronovém mikroskopu

Chronická glomerulonefritida

konečné stádium ledvinných postižení, vedoucí k ledvinnému selhání

asi 30 - 50% pacientů indikovaných k transplantaci nebo dialýze mají dg chronické glomerulonefritidy

většinou je objeveno až příliš pozdě, po nástupu renální insuficience

často jsou první příznaky proteinurie, hypertenze nebo azotemie při rutinní kontrole

někdy střídavé epizody nefrotického nebo nefritického syndromu

někdy pacienta přivede k lékaři edém

s postupnou obliterací glomerulů ztráty proteinů se snižují a nefrotický syndrom je méně závažný

značná hypertenze je značná velmi častá

makroskopická hematurie nebývá patrná v této fázi

špatná prognóza


  • ledviny jsou zmenšené
  • povrch je červeno-hnědý a výrazně granulovaný
  • pokročilé jizvení glomerulů, někde až do úplné glomerulosklerózy
  • obliterace glomerulů značí konec.
  • také je znatelná intersticiální fibróza, spojená s atrofií a vyřazením tubulů
  • malé a střední arterie mají ztluštělou stěnu, zúžený průsvit
  • v fibrózním intersticiu jsou často lymfocytické infiltráty
  • proliferace mesangiálních buněk a expanze glomerulární matrix

jak poškození pokračuje, je obtížné říct, zda primární původ byl glomerulární, tubulární, vaskulární nebo intersticiální


Ani se už nedělá biopsie, protože nepřinese informace, které by mohly přispět k terapeutickému ovlivňení stavu, navíc by hrozilo riziko krvácení

Osobní nástroje