Diabetes Mellitus

Z KulanWiki

Verze z 27. 11. 2011, 02:49

klasifikace DM

30% pacientů v nemocnici jsou diabetici

8% obyvatelstva

20 - 30% obyvatel starších 60 let

DM1 má 50.000 pacientů

DM2 má 600.000 pacientů

GLUT 4 - insulin dependentní, pro svalové a tukové buňky těla (50% buněk těla)

Diabetes představuje především zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob

cílový TK - 130-139/80-85

(pro snížení zvýšeného rizika KVO nestačí snížit HbA1c, ale i ostatní rizikové faktory, jako je hypertenze, dyslipidemie, obezita...)

-> ACE-I, BKK, statiny (vyhnout se beta-blokátorům a thiazidovým diuretikům)

častá spojitost s tyreopatiemi

5% diabetiků má celiakii

Diagnostika:

oGTT - podání 75g glykózy, hodnocení za 2 hodiny (po 1 hodině to nikdo zhodnotit neumí)

• pokud po 2 hodinách nad 11,1 mmol/l tak dg DM
• pokud po 2 hodinách 7,9 - 11,0 -> porušená glukózová tolerance

nebo pokud je glykémie nalačno nad 7,0 -> dg. DM

u porušené glukózové tolerance je stejné riziko KVO jako u DM (dieta)

• zvýšená lačná glykémie (vypovídá o nedostatečné bazální sekreci inzulínu)
• zvýšená postprandiální glykémie (vyšší riziko, vypovídá o neschopnosti vyplavit inzulín)

HbA1c - glukóza se neenzymaticky váže na -SH skupiny hemoglobinu

glykosylace hemoglobinu tolik nevadí, vadí glykosylace mnohých ostatních proteinů

u chronicky acidických pacientů kyselost zpomalí reakci navázání Glc na Hb

vyjádřeno v % (nebo v mmol/l (IFCC))

zdravá populace - do 4%

u diabetiků je cílová hladina 5,3 % HbA1c

když nad 6,4 % nutnost změny léčby

nutnost změny léčby > 6,4%

Terapie:

Insulin

Perorální antidiabetika

DM 1

inzulinopenie

vznik byl opakovaně popsán v návaznosti na coxsackie B infekci (není jasné zda viry přímo poškozují buňky Langerhansových ostrůvků, nebo zda jde o autoimunitní děj navozený virem

honeymoon period - období krátce po prvozáchytu, kdy je ještě určitý počet reziduálních funkčních B-buněk produkujících inzulín, v tomto období je diabetes relativně dobře kompenzován, trvá 6 až 12 měsíců

klasický typ - manifestuje se spíše v dětství nebo adolescenci, relativně rychle progreduje do terminálního stádia plné závislosti na exogenním inzulínu

LADA (Latent Autoimunne Diabetes of the Adults) - podtyp DM1, má pomalejší průběh a méně vyznačené klinické příznaky, Dg, po 40. roce. Zvláště z počátku připomíná DM2 a může za něj být zaměněn (ale na rozdíl od DM2 jsou v krvi specifické Ig a není inzulinorezistence)

DM 2

relativní nedostatek inzulínu, po poklesu zvýšené sekrece inzulínu (apoptóza, nekróza beta-buněk), vzhledem k inzulinorezistenci

v etiopatogenezi hraje rozhodující roli kombinace genetické složky, obezity a nedostatku fyzické aktivity

plně vyjádřené příznaky jsou spíše vzácností, u nemalé části mohou chybět úplně a průběh diabetu je tak zcela asymptomatický

latence je dlouhá (někdy jsou první příznaky až chronické komplikace)

ne jen dietu, hned metformin (snižuje riziko nádoru)

MODY - jako DM2, ale u mladých (předpokládá se, že 3-5% všech diabetiků v ČR)

DM sdružený s jinými nemocemi

• cystická fibróza
• chron. pankreatitida
• ca pankreatu
• hemochromatóza (bronzový diabetes)
• traumata..
• např po odstranění ca pankreatu způsobí i DM
• při hormonální kontraregulaci (Cushing - nadbytek glukokortikoidů)
• často spojené s léky (prednison, thiazidová diuretika)
• časté u Prader-Willi

Gestační DM

v souvislosti s těhotenstvím, rozvíjí se na konci 1. trimestru, jeho význam spočívá v tom, že chronická hyperglikemie v těhotenství zvyšuje riziko komplikací matky a především plodu. Nejvýznamnější komplikací je diabetická fetopatie (hypertrofie plodu, plicní nezralost, hypoglykémie, polycytémie), ale i jiné porodní komplikace jsou častější, pozdní rizika představuje rozvoj obezity v dětství a neuropsychické poruchy. (u matky je větší riziko pre/eklampsie a hepatopatie a DM 2 později v průběhu života)

Hypoglykémie

nadbytek inzulínu, sulfonylurea

terminální stadium cirhotiků, sepse (bakterie sežerou glukózu), alkoholismus, insulinom, postprandiální hypoglykemie po resekci žaludku

vegetativní příznaky sympatikus (pocení, hlad) + neuroglukopenií (neklid, nesoustředěnost, třes, výpadky paměti, zmatenost až koma)

terapie: glukóza

v krizi až 40% Glc 40 ml (jediný případ) max 3x po sobě

glukagon nepůsobí při jaterních poruchách

Hyperglykémie

ketoacidotická hyperglykémie - při absenci inzulínu, beta-oxidace... ketokyseliny

pH až 6,8 - je to MAC, bikarbonáty jsou snížené (protože se použily k pufrování)

0,5 - 2% mortalita

• bolus 10 IU, dále 0,05 - 0,1 IU/kg/hod (pozor na hypokalemii)
• rehydratace (2 - 5 litrů)

hyperosmolární hyperglykémie

u starších DM2 pacientů může dojít k výrazné hyperglykémie bez acidózy, při dekompenzaci (infekce, CMP, operace, diuretika, kortikoidy)

dochází k osmotické diuréze, která prohlubuje hyperosmolární stav (často až nad 350 mmol/kg)

voda vystupuje i z buněk CNS, vede k somnolenci, soporu až komatu

-> extrémní dehydratace, nechutenství, letargie či zmatenost

žízeň může u starších osob chybět

hypovolémie provázená poklesem tlaku a tachykardie může vést do šoku

mnohem vyšší mortalita (než ketoacidotická hyperglykémie) (i vzhledem k polymorbidnějším pacientům)

terapie: rehydratace, inzulín (pomaleji než u ketoacidózy)

+ léčba vyvolávající příčiny (ATB, profylakticky LMWH)

Patofyziologie chronických komplikací

souhra mnoha metabolických, hemodynamických, dědičných faktorů, faktorů prostředí

Tvorba glykosylačních produktů

Neenzymatiká glykosilace proteinů patří k typickým metabolicky podmíněným mechanizmům rozvoje pozdních diabetických komplikací. V patofyziologii komplikací diabetů se uplatnňují především AGE. Např. karboxymetyllysin (CML), pentosidin. K jejich akumulaci dochází typicky při DM, ale také např. při renální insuficienci. AGE jsou toxické hlavně na endotelie.

Glykosilační produkty vytvářejí můstky (cross-links) mezi molekulami proteinů, např. kolagenů. Ty pak mohou mít alterovanou strukturní funkci, enzymovou aktivitu nebo být rezistentní k působení proteáz, což vede k akumulaci těchto proteinů. To přispívá k expanzi mesangiální nebo extracelulární matrix. Také mohou interagovat s receptory (RAGE) vedoucí k aktivaci kaskád nepříznivě ovlivňujících vitalutu, funkci a trofický stav dané buňky.

Polyolová cesta

Více glukózy v těle je také více metabolizováno na sorbitol (aldózová reduktáza). Sorbitol je osmoticky aktivní a jeho neustálá akumulace vede k depleci myoinositolu, čímž dojde k redoxní nerovnováze v buňkách, označuje se jako pseudohypoxie, což se dává do souvislosti s rozvojem nefropatie.

Hexosaminová cesta

Glukóza se také přeměňuje na glukosamin-6-P, který slouží jako substrát pro syntéz řady látek, jejichž akumulace ve tkáních vede v konečném důsledku k aktivaci proteinkinázy-C, TGF-β, oxidativnímu stresu a snížení biologické dostupnosti NO.

Alterace struktury a funkce glykosaminů

Glykosaminy (vysoce glykosylované glykoproteiny bohaté na sulfo-skupiny) jsou zastoupeny mimo jiné jako součást ECM a jako GBM. Hyperglykemie vede k redukci glykosaminoglykanů i ke změnám chemického složní a poklesu negativního náboje GBM a následné zvýšené pasáži proteinů.

Diabetické angiopatie

z angiopatií vycházejí všechny chronické komplikace

MAKROANGIOPATIE

akcelerovaná ateroskleróza postihující aortu a velké cévy (k nerozeznání od aterosklerózy nediabetiků)

kardiovaskulární příčiny hlavní příčina smrti diabetiků (AIM)

hyalinní arterioloskleróza - postižení cév spojené s hypertenzí (hyalinní ztluštění cévní stěny zužující průsvit)

MIKROANGIOPATIE

-> difúzní ztluštění bazálních membrán a rozvláknění (kolagen IV je alterován AGE, obtížněji se degraduje)

ale kapiláry jsou snadněji propustné

(retina, glomeruly, dřeň ledvin)

Diabetická retinopatie

pozdní komplikace DM způsobená změnami cév na sítnici

nejčastější příčina praktické slepoty v rozvinutých zemích

25x vyšší šance na oslepnutí než ostatní populace

3 - 5% diabetiků oslepne

během života postiženo 25% diabetiků

náchylnější jsou pacienti DM 1, po 20 letech jich má změny 70 - 90%

Diabetická retinopatie

mikroangiopatie:

• poškození pericytů -> zvýšená propustnost
• edém sítnice -> exsudát

neovaskularizace:

• produkce VEGF vlivem ischemie

Neproliferativní forma

• počínající - ložiskové změny, hlavně arterioly, mikroaneurysmata, hemoragie, tvrdé exsudáty (tuky)
• středně pokročilá - flebopatie
• pokročilá (preproliferativní) - difúzní změny, měkká vatovitá ložiska (ischemická a nekrotická ložiska)

Proliferativní forma

dochází k exsudaci z kapilár sítnice, neovaskularizace, nové cévy nejsou plnohodnotné, prosakují, fibrotizace

sítnice srůstá se sklivcem, tahy, odchlipky, krvácení do sklivce

vzniká do 1 roku po průkazu preproliferativní DR

postihuje 5% diabetiků (DM 1 jsou více náchylní - 25%)

50% na následky oslepne

katarakta + glaukom - hromadění sorbitolu kvůli změněnému metabolismu Glc a proteinů, neovaskularizace komorového úhlu

DM makulopatie - častěji u DM 2, porucha zraku způsobená edémem (fokální/difúzní/ischemická)

Terapie laserem: (zlepšuje oxygenaci sítnice, funkci H-R bariéry, omezuje riziko slepoty, zvyšuje naději na stabilizaci vizu nebo i jeho zlepšení

laserem se dá zasáhnout nejpozději na pomezí preproliferativní a proliferativní

• Panretinální fotokoagulace u neovaskularizovaného ložiska - fotodestrukce hypoxické tkáně produkující VEGF (2.000 laserových stop)
• Lokální fotokoagulace u neovaskularizované sítnice
• Fokální / mřížková fotokoagulace u makulopatie

Chirurgická terapie: (při neúspěchu nebo neprovedení laseru

• pars plana vitreotomie
• peeling epiretinální membrány
• cyklokryokoagulace
• intravitreální aplikace kortikoidů, antiVEGF

Diabetická nefropatie

Diabetická neuropatie

vaskulárně podmíněná neuropatie, z ischemického postižení nervu

u polyneuropatie rozpad myelinu u větších nervů, zvláštní roztrhání u Ranvierových zářezů

jsou postižena motorická, senzorická, senzitivní i autonomní vlákna

+ metabolické poruchy neuronů ze střádání sorbitolu, vede k edému

projevy:

• necitlivost DKK
• parézy okohybných nervů
• periferní parézy končetin
• invariabilita RR na EKG (úplně pravidelné, z postižení vagu), ektopické rytmy
• snížení motility žaludku, žlučových cest (infekce
• snížení motility močových cest (infekce)
• impotence
• snížené/zvýšené pocení

Dia noha

od kotníku dolů

diabetika vždy prohlédnout zutého, zda nemá defekty (často zatloukají)

klasifikace dle Wagnera:

• 0 - zahojený defekt nebo predispozice
• I - povrchová oděrka
• II - hlouběji do podkoží
• III - až ke kosti, šlaše, díry

obvykle nejsou horečky ani jiné systémové projevy

infekce nejčastěji: stafylokoky, streptokoky, enterokoky, enterobakterie, pseudomonády a u vlhkých gangrén téměř vždy i anaeroby (peptokoky, peptostreptokoky, bacteroides)

okolí vředu může být zarudnutí, prosáknutí a být teplejší

na spodině vředu bývá hnis, v hlubším vředu můžeme vidět i chrupavku, kloubní pouzdro nebo kost

hlubší defekty bývají doprovázeny osteomyelitidou (RTG vyšetření) (dif. dg. x Charcottova osteoarthropatie)

do stadia gangrény se dostane 1 - 10% diabetiků

Neuropatická - nebolí, lokalizace tam, kde je větší otlak (hlavičky metatarzů, bříška prstů, dorzální metatarzy)

dochází snadněji a častěji k poškození, člověk není tak opatrný při chůzi (zhoršená motoinervace interoseálních svalů, vyřazení klenby nožní)

na vzniku se podílí otlak z nevhoné obuvi

vyšetření ladičkou (na kost: kotník, tuberositas tibiae)

Feyerovy vlákna na citlivost

chůze jako po mechu, necítí podložu

Ischemická - bolí, dochází k ní tam, kam krev neteče (distální části, prsty, pata)

aterioskleróza, ischemie, noha je bledá a studená

paroxysmální bolesti (v noci, musí se postavit)

bolest při chůzi, musí se zastavit

tep ADP, ATP, a. poplitea, a. femoralis, šelesty

snadno a rychle se šíří infekce

angiografie, revaskularizace, bypass, PTCA + stent

terapie

• ATB musí být cílená dle kultivace a zvolena rozvážně, neboť jde o chronické onemocnění
• u pokračujících vlhkých gangrén bývá nutný chirurgický výkon s širokou excizí do zdravé tkáně - odstranění nekrózy, ostříhat vše černé a žluté (hnis + nekróza), revaskularizace, PTCA
• antiagregační / antikoagulační léčba (ASA 100 mg)
• vazoaktivní látky - pentoxifilin, naftidrofuryl, prostaglandiny
• uvolněním místa defektu - nestoupat, polobota
• důsledná kontrola diabetu, nekuřáctví, léčba hypertenze a hyperlipidemie

Diabetická dermopatie

na přední straně bérců, hnědavé vklesliny

vitiligo - u 1 - 7% diabetiků, více u DM 1, častěji u dlouhodobě nemocných, ale někdy i před diagnózou, častěji na rukou, bércích a nohou

prurigo diabetica - svědící erupce

bullosis diabeticorum - postihuje pacienty s déletrvajícím DM, izolované/mnohočetné epidermální nebo subepidermální puchýře na hřbetu nohou nebo bércích v průměru 1-3 cm, jsou silnostěnné a mají serózní obsah, hojí se jizvou