Nemoci perikardu
Z KulanWiki
téměř vždy jsou sekundární
Nahromadění tekutiny
normálně je v perikardiální dutině asi 30 ml
nejčastější je serózní výpotek - hydroperikard
- transsudát při městnavém srdečním selhávání nebo při hypoproteinemii
většinou se nenahromadí více než 500 ml, nepůsobí výraznější klinické potíže
na RTG zvětšený srdeční stín
hemoperikard
- ruptura volné stěny levé komory při AIM
- ruptura intraperiakrdiálního úseku aorty při disekci
- bývá 200 - 400 ml
Zánět perikardu
většinou neinfekční, aseptický
při transmurálním IM (pericarditis epistenocardiaca)
při urémii (pericarditis uremica)
po srdečních operacích, revmatická horečka, sle
nejčastěji fibrózní zánět (povrch srdce má vzhled "chléb s máslem")
bolesti na hrudi, teplota, třecí šelest, změny EKG, SONO
hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny"
při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům
Adhezní mediastinoperikarditida
může vzniknout po hnisavé nebo TBC perikarditidě
po operacích nebo ozařování mediastina
zevní povrch perikardu přirůstá k okolí - srdce při systole tahá za okolní struktury, více se namáhá, hypertrofuje a dilatuje
Konstriktivní perikarditida
při difúzním srůstu s fibroprodukcí je srdce obaleno silnou vrstvou vaziva, až 10 mm
často s kalcifikací - pancéřové srdce
vzniká po hnisavém nebo kaseózním zánětu
po operacích, ozařování mediastina..
konstrikce ovlivňuje diastolickou roztažlivost
zužuje žilní vstup, snižuje srdeční výdej
obraz selhávání pravého srdce
velké městnání u obou dutých žil
konstrikce neumožňuje hypertrifii a dilataci