Nemoci perikardu

Verze z 31. 10. 2009, 11:03; Kulan (diskuse | příspěvky)

téměř vždy jsou sekundární

Nahromadění tekutiny

normálně je v perikardiální dutině asi 30 ml

nejčastější je serózní výpotek - hydroperikard

- transsudát při městnavém srdečním selhávání nebo při hypoproteinemii

většinou se nenahromadí více než 500 ml, nepůsobí výraznější klinické potíže

na RTG zvětšený srdeční stín

hemoperikard

Zánět perikardu

většinou neinfekční, aseptický

při transmurálním IM (pericarditis epistenocardiaca)

při urémii (pericarditis uremica)

po srdečních operacích, revmatická horečka, sle

nejčastěji fibrózní zánět (povrch srdce má vzhled "chléb s máslem")

bolesti na hrudi, teplota, třecí šelest, změny EKG, SONO

hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny"

při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům

Adhezní mediastinoperikarditida

může vzniknout po hnisavé nebo TBC perikarditidě

po operacích nebo ozařování mediastina

zevní povrch perikardu přirůstá k okolí - srdce při systole tahá za okolní struktury, více se namáhá, hypertrofuje a dilatuje

Konstriktivní perikarditida

při difúzním srůstu s fibroprodukcí je srdce obaleno silnou vrstvou vaziva, až 10 mm

často s kalcifikací - pancéřové srdce

vzniká po hnisavém nebo kaseózním zánětu

po operacích, ozařování mediastina..

konstrikce ovlivňuje diastolickou roztažlivost

zužuje žilní vstup, snižuje srdeční výdej

obraz selhávání pravého srdce

velké městnání u obou dutých žil

konstrikce neumožňuje hypertrifii a dilataci