Hemoterapie

Verze z 20. 6. 2011, 02:38; Kulan (diskuse | příspěvky)

Akutní hemolytická potransfúzní reakce

intravaskulární hemolýza transfundovaných erytrocytů v bezprostřední souvislosti s transfuzí

reakce je spuštěna reakcí antigenu s Ig, který spustí kaskádu aktivace komplementu, vedoucí k intravaskulárnímu rozpadu

může vést k život ohrožujícím stavům: šok, DIC, akutní renální selhání

příznaky mohou začít již po 10 - 15 ml AB0 inkompatibilní krve

při celkové anestezii mohou být jediné příznaky hypotenze, hemoglobinurie a intenzivní krvácení z operačního pole

při vzniku podezření na akutní potransfuzní reakci:

okamžitě zastavit trasfuze
zkontrolování identity příjemce a transfuzního přípravku
zaslat transfúzní vzorek krve do laboratoře, kde se porovná před- a potransfuzní Hb a bilirubineme, AB0 a Rh u příjemce a vzorku
nutné mysleti na možnost hemolýzy již v transfuzním přípravku
dále se provádí monitorování hladiny nekonjugovaného bilirubinu, u-Hb, u-hemosiderin, stanovení haptoglobinu

Terapie: - léčba hypotenzem udržování adekvátní renální perfuze a dostatečné diurézy

někdy nutná hemodialýza

Pozdní hemolytická potransfúzní reakce

zrychlená destrukce transfundovaných erytrocytů během dnů, týdnů až měsíců po podání transfuze

může být nečastá primární imunitní odpovědi, s produkcí specifických Ig, vede k poklesu Hb

sekundární (anamnestická) odpověď je častější, u příjemce s předchozí expozicí cizorodých erytrocytů (transfuzemi, těhotenstvím)

3-7 dní po transfuzi dochází ke zvýšení IgG

mírné zvýšení teploty, mírný ikterus, pokles Hb a hematokritu

hemolýza probíhá většinou extravaskulárně

laboratorním nálezem je pozitivita přímého antiglobulinového testu (IgG/C3d stabilizovaných erytrocytů v retikulo-endoteliálím systému)

většinou nevyžaduje léčbu, vážné komplikace se řeší jako u reakce akutní

prevenci sekundární musí být věnována pozornost, s ohledem na primární imunizaci a předchozí výskyt Ig