Diabetická nefropatie
Z KulanWiki
po IM je druhou nejčastější příčinou úmrtí diabetiků
DM a hypertenze je nejběžnější příčinou nefrotického syndromu u dospělých
Diabetická nefropatie je nejběžnější onemocnění ledvin (+ obecně nejběžnější její komplikací je hypertenze, membranózní glomerulonefritida, IgA-glomerulonefritida, nekrózy papil, záněty..)
Komplikace DM jsou dány:
diabetickou mikroangiopatií (nefropatie, retinopatie, DIA noha, neuropatie (postižení vasa neurorum)
a diabetickou makroangiopatií (ateroskleróza)
klinickou známkou je proteinurie, většinou mírná po mnoho let
DM je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin
téměř vždy spojeno s retinopatií
ledvina bývá zvětšená, nedělá se biopsie
lékem volby jsou ACE inhibitory (i u normotoniků) - rozšiřují svěrač ve vas efferens (sníží glomerulární tlak a ztráty proteinů)
Obsah |
Patofyziologie vzniku
souhra mnoha metabolických, hemodynamicých, dědičných faktorů, faktorů prostředí
Tvorba glykosylačních produktů
Neenzymatiká glykosilace proteinům patří k typickým metabolicky podmíněným mechanizmům rozvoje diabetické nefropatie. V patofyziologii komplikací diabetů se uplatnňují především AGE. Např. karboxymetyllysin (CML), pentosidin. K jejich akumulaci dochází typicky při DM, ale také např. při renální insuficienci.
Glykosilační produkty vytvářejí můstky (cross-links) mezi molekulami proteinů, např. kolagenů. Ty pak mohou mít alterovanou strukturní funkci, enzymovou aktivitu nebo být rezistentní k působení proteáz, což vede k akumulaci těchto proteinů. To přispívá k expanzi mesangiální nebo extracelulární matrix. Také mohou interagovat s receptory (RAGE) vedoucí k aktivaci kaskád nepříznivě ovlivňujících vitalutu, funkci a trofický stav dané buňky.
Polyolová cesta
Více glukózy v těle je také více metabolizováno na sorbitol (aldózová reduktáza). Sorbitol je osmoticky aktivní a jeho neustálá akumulace vede k depleci myoinositolu, čímž dojde k redoxní nerovnováze v buňkách, označuje se jako pseudohypoxie, což se dává do souvislosti s rozvojem nefropatie.
Hexosaminová cesta
Glukóza se také přeměňuje na glukosamin-6-P, který slouží jako substrát pro syntéz řady látek, jejichž akumulace ve tkáních vede v konečném důsledku k aktivaci PKC, TGF-β, oxidativnímu stresu a snížení biologické dostupnosti NO.
Alterace struktury a funkce glykosaminů
Glykosaminy (vysoce glykosylované glykoproteiny bohaté na sulfo-skupiny) jsou zastoupeny mimo jiné jako součást ECM a jako GBM. Hyperglykemie vede k redukci glykosaminoglykanů i ke změnám chemického složní a poklesu negativního náboje GBM a následné zvýšené pasáži proteinů.
Diabetická glomeruloskleróza
difúzní mesangiální glomeruloskleróza
normocelulární ztluštění (proliferace) mesangia, zmnožení PAS+ matrix, později i výraznější ztluštění GBM (až pětinásobek normálu, obsahuje více kolagenu a lamininu, ale méně proteoglykanů, což vysvětluje paradoxní zvýšení propustnosti při vyšší tloušťce membrány), kapiláry jsou širší, mesangium buněčnější a celý glomerulus je zvětšen
expanze mesangia před sebou tlačí kapiláry, které se až aneurizmaticky vydouvají - granulovaná, zrnitá ledvina
nodulární diabetická glomeruloskleróza
asi ve čtvrtině případů postupně převáží zmnožení mesangiální matrix natolik, že se mezi kapilárními kličkami (interkapilárně) objevují různě velké, zpravidla kulovité homogenní útvary složené z vláknité vrstevné hmoty, které utlačují kapiláry glomerulu. Změny se označují jako Kimmelstiel-Wilsonova interkapilární glomeruloskleróza
je atrofie vedle kompenzatorní hypertrofie
oba typy se vyskytují často zároveň, nesouměrně, můžou být jen v některých částech některých glomerulů
k obrazu pokročilejší DM glomerulosklerózy ještě patří insudativní léze
1. kulovité kapičky (fibrin caps) eozinofilního granulárního materiálu bohatého na tuky, pod parietální výstelkou Bowmanova pouzdra 2. nebo (capsular drop) pod endotelem (mezi oběma listy BP) jednotlivých aneuryzmaticky rozšířených kapilár, tvoří jakési čapky. (podobné jako na očním pozadí diabetiků). Mezi kapilárami jsou i pěnité buňky obsahující lipidy
Cévní změny
cévní změny - akcelerovaná arterioskleróza se stenozujícími žlutými pláty ve kmeni i větvích a. renalis až po aa. rectae
Postiženy jsou aferentní i eferentní arterioly (ateroskleróza + arterioloskleróza, hyalinní arteriolosklerotické změny)
tubulointersticiální postižení
zánětlivá onemocnění jsou u DM častější, akutní i chronická tubulointersticiální nefritida, především častější výskyt hnisavé pyelonefritisy, včetně vývoje nekrotizující papilitidy
dystrofické změny v tubulointersticiu - oranžová ledvina (steatóza + hyperemie + glykogen)
- epitelie proximálních tubulu, které resorbují glukózu z moče mají nápadně světlou, objemnou až prázdnou cytoplazmu - Armaniho - Ebsteinovy buňky v těch se hromadí glykogen (v Armaniho zóně), v pars recta proximálního tubulu u neléčených hyperglykemických pacientů
- steatóza výstelky tubulů, případně až lipofágy v intersticiu jsou odrazem diabetické hyperlipemie, případně nefrotického syndromu
- výrazné ztluštění bazální membrány, přesahujících stupeň obvyklý při atrofii kanálků
Pyelonefritida
akutní nebo chronický zánět, který většinou začne v intersticiu a přenese se na tubuly
Günterovy nekrózy - odpadají papily, sklon k tvorbě amyloidu
