Patologie tubulů a intersticia
Z KulanWiki
Obsah |
Tubulointersticiální nefritida
skupina zánětlivých onemocnění, které primárně postihují intersticium a tubuly
glomeruly mohou být ušetřeny nebo postiženy až později
při bakteriální infekci je většinou prominentně postižena pánvička -> akutní pyelonefritidy
intersticiální nefritidy jsou většinou označovány ty nebakteriální (poškození léky, hypokalémie, ozáření, viry, imunitní reakce)
Akutní pyelonefritida
relativně běžný hnisavý zánět pánvičky a ledvin(y) způsobený bakteriemi
je důležitým projevem infekce močových cest
většinou spojeno s infekcí dolních cest močových
původci jsou nejčastěji G- enterokoky
e. colli je nejčastější
dále proteus, klebsielly, enterobakter, pseudomonády
vzácně stafylokoky a streptokokus fecalis
většinou spojeno s rekurentními infekcemi, zvláště u lidí po zásazích do močových cest nebo s vrozenými nebo získanými anomáliemi
hematogenní infekce ledvin je mnohem méně častý, může nastat u septikémie nebo při infekční endokarditidě
ascendentní infekce z dolních cest močových je nejčastější
nejprve nutná adheze bakterií k sliznici urotelu po kolonizaci distální uretry
bakterie se musí udžet svými fimbriemi
dále nutný expanzivní růst až do močového měchýře, nebo zanesení katetrem, při cystoskopii atd.
častěji u žen (kratší uretra, blíže k rektu, insult při styku)
zásadní je inkompetence vesikouretrálního ústí, která umožní bakteriím vzestupnou cestu k ledvinám
při vezikouretrálním refluxu - často vrozená dysfunkce, nebo při poškození míchy, neurogenní dysfunkce měchýře (DM)
při obstrukci močového měchýře snadnější množení bakterií
nástup je většinou náhlý, s bolestí u CV úhlu, systémové příznaky indekce - horečka, slabost...
v moči pyurie, bakteriurie
Dále časté známky postižení měchýře a uretry (dysurie, četnost a naléhavost močení)
i bez ATB léčby bývá málo závažné, do týdne mizívá, většinou postihne jen jednu ledvinu, druhá normálně funguje dál
postihnuta může být jedna nebo obě ledviny (u hematogenního téměř vždy obě)
nornální velikosti, nebo zvětšená
charakteristicky nesouvislé žlutavé, vyvýšené abscesy viditelné na povrchu, ohraničené úzkým proužkem výrazného překrvení, tkáň je rozpadlá s vytékajícím hnisem
histologicky charakterictický názlez akutní pyelonefritidy je hnisavě nekrotická ložiska nebo abscesy v renálním parenchymu
v počátečních fázích je hnisání v intersticiu, postupně se dostává i do tubulů, při ascendentním zánětu odpovídá šíření zánětu průběhu nefronů a postižená tkáň je ve tvaru kužele, špičkou orientovanou do pánvičky
rozsáhlé intratubulární infiltráty neutrofilů se dostanou až do sběracích kanálků a jsou důvodem nálezu leukocyturie
typicky glomeruly nejsou postiženy
pokud je obstrukce tak výrazná, že hnis vyplní pánvičky, kalichy a ureter, nastává pyonefróza
nekróza papil (sekvestrace papil) je častá u diabetiků, u kterých se rozvine akutní pyelonefritida
také přítomné u chronické intersticiální nefritidy spojené se zneužíváním analgetik (kombinace ischemických a hnisavých nekróz konečků renálních papil. Jsou přítomna šedobílá až žlutá nekrotická ložiska apikálních dvou třetin pyramid.
Konečky papil vykazují typickou koagulační nekrózu s okolním neutrofilním infiltrátem
S potlačením infekce se abscesy mohou resorbovat za vzniku pozánětlivých pseudoxantomů - xantogranulomatózní pyelonefritida (důležitá proto, že makro (žluté ložisko) i mikroskopicky (světlé buňky - makrofágy) připomíná karcinom ledviny)
Chronická pyelonefritida a refluxní nefropatie
intersticiální zánět, jizvení renálního parenchymu a atrofie tubulů je spojené s makroskopicky viditelným jizvením a deformitami pánvičko-kalichového systému (tím se odlišuje od těžkého ischemického postižení)
je to častá příčina chronického renálního selhání
SONO může odhalit změnu velikosti a tvaru ledvin
pyelogramy jsou charakteristické - asymetrická kontrakce s deformitami kalychového systému
techneciový sken může také odhalit časné jizvení
přítomnost nebo absence významné bakteriurie není pro diagnózu moc významná
ani při bilaterálním poškození nejsou ledviny postiženy stejnoměrně - nesouměrné jizvení (užitečné při diferenciaci chronické pyelonefritidy od více symetricky stažených ledvin při vaskulárních sklerózách ("benigní hyperskleróza") a úři chronické glomerulonefritidě.
Zásadním znakem je jizvení postihují pánvičky a/nebo kalichy vedoucí ke kalichovým deformitám
nespecifické mikroskopické změny a jsou podobné jako u jiných tubulointersticiálních poškození (např. analgestická nefropatie)
V parenchymu:
- nerovnoměrná intersticiální fibróza a zánětlivý infiltrát lymfocytů, plazmatických buněk a příležitostně neutrofily
- dilatace nebo kontrakce tubulů s atrofií výstélkového epitelu. Často tubuly obsahují neutrofily. Mnoho dilatovaných tubulů obsahuje růžovo-modré, sklovité PAS+ částice koloidu, připomínající tkáň štítné žlázy -> thyroidizace
- Chronická zánětlivá infiltrace a fibróza sliznice a stěn kalichů
- Vaskulární změny podobné jako při benigní arterioloskleróze způsobené hypertenzí
- Glomeruly mohou být normální, ale často glomeruloskleróza je patrná v oblastech dobře zachovalého parenchymu. Jsou příkladem sekundární sklerózy způsobené maladaptivními změnami po ztrátě nefronů
Chronická obstrukční pyelonefritida
chronické infekce na podkladě difúzních nebo lokálních obstrukcí končí jako chronická pyelonefritida
může být oboustranné - při vrozených anomáliích ureterů (zadní uretrální chlopně), vedoucí k fatální renální insuficienci, pokd není anomálie napravena
nebo jednostranné - při obstrukci jednoho ureteru
Chronická refluxní nefropatie
nejčastější forma chronického pyelonefritického jizvení na podkladě infekce horních cest močových při vrozeném vesikouretrálním refluxu a intrarenálním refluxu. Reflux může být uni nebo bilaterální
Léčivy způsobená intersticiální nefritida
Akutní hypersenzitivní forma
syntetické peniciliny (methicilin, ampicilin), rifampicin, thiazidy, NSA, fenindion, cimetidin
u mnohých forem prokázán imunitní mechanizmus (typ I, u granulomatózních typ IV)
eozinofilie, vyrážka, u některých zvýšené IgE
mononukleární nebo granulomatózní infiltrát společně s pozitivními kožními testy na léčiva naznačují T-lymfocytární hypersensitivitu (IV. typ)
nejpravděpodobněji jsou některé tyto léčiva jako hapteny v tubulech navázány na něco, co je učiní imunogenní. Výsledné tubulointersticiální poškození je způsobené IgE a buněčně zprostředkovanými imunitními reakcemi k buňkám tubulů nebo jejich bazálním membránám.
Většinou se projeví tak 15 dní po vystavení léčivu a je u něj charakteristická horečka, eozinofilie, vyrážka a renální abnormality.
Hematurie, může být minimální proteinurie a leukocyturie
zvýšený sérový kreatinin nebo akutní renální selhání s oligurií se vyvine u asi 50% případů, většinou u starších pacientů
Po vysazení léčiva nastává náprava funkcí, může to trvat i několik měsíců
Změny jsou patrné v intersticiu - edém a infiltrát mononukleárů (lymfocyty + makrofágy)
Eozinofily a neutrofily mohou být také přítomny ve velkých počtech
někdy se vyskytují intersticiální granulomy s obřími buňkami bez nekróz (methicilin, thiazidy, rifampicin)
u NSA bývá oploštění podocytárních výběžků
Analgestická nefropatie
u lidí užívajících velké množství analgezik se může vyvinout chronická intersticiální nefritida, často spojená s nekrózou papil
většinou při dlouhodobé kombinaci více látek - fenacetin, ASA, paracetamol, kofein, kodein
paracetamol - poškozuje buňky oxidativně i kovalentní vazbou
ASA - jeho inhibice COX brání vazodilataci a predisponuje papily k ischemii
pravěpodobně je nutné preexistující renální poškození
projevy: chronické renální selhání, hypertenze, anémie (poškození ERY metabolity paracetamolu)
zvýšený výskyt karcinomu z přechodného epitelu pánvičky a měchýře u pacientů, kteří přežijí renální selhání
nejprve papilární nekrózy, pak navazuje intersticiální nefritida
koagulační nekróza dřeňových papil - jsou žluto-hnědé v důsledku akumulace metabolitů fenacetinu a jiných lipofuchsinoidních pigmentů
mohou být ložiska distrofické kalcifikace
cortex nad nekrotickými papilami vykazuje tubulární atrofii, intersticiákní jizvení a zánět
drobné cévy v papilách a submukóza močového traktu má charakteristické PAS+ ztluštění bazální membrány
Akutní tubulární nekróza
celkem časté poškození tubulárního epitelu vedoucí k akutní zástavě renálních funkcí
nejčastější (50%)příčina akutního renálního selhání (snížení moči na méné než 400ml / 24 hodin) u hospitalizovaných pacientů, především v souvislosti s předcházejícím kompikovaným chirurgickým výkonem, traumatem nebo cirukulačním kolapsem.
reverzibilní renální poškození které se projeví při:
- vážné trauma, pankreatitida, septikémie - mají společné periody neadekvátního prokrvení periferních orgánů jako u hypotenze a šoku
pokud je příčinou šok, tak ischemická akutní tubulární nekróza - ŠOKOVÁ LEDVINA
transfúze nesprávné krevní skupiny a jiné hemolytické případy, myoglobinurie také vyvolá obraz ischemické akutní tubulární nekrózy
nefrotoxická akutní tubulární nekróza - způsobená různými jedy, těžkými kovy (rtuť), organická rozpouštědla (CCl4) a některá léčiva (gentamicin, radiokontrastní látky)
reverzibilita je důvodem k významnosti včasného odhalení a terapii
působícími faktory je tubulární poškození + narušení krevního toku, vedoucí ke sníženému zásobení kyslíkem a substráty
tubulární epiteliální buňky jsou hodně citlivé na anoxii a účinky toxinů (kvůli velkému polárnímu povrchu k reabsorpci vody, aktivní transportní systém pro ionty a organické kyseliny a schopnost efektivní koncentrace)
Ischemie způsobí strukturální změny epiteliálních buněk - ztráta buněčné polarity je pravděpodobně funkčně významný (ale reverzibilní) prvotní projev. Vede k redistribuci membránových proteinů (Na+-K+-ATPasa) z bazolaterálního do luminálního povrchu tubulárních buněk, vedoucí ve snížené reabsorpci Na+ proximálními tubuly a tedy zvýšené dodávce sodíku do distálních tubulů, to prostřednictvím tubuloglomerulární zpětné vazby vede k vazokonstrikci. Redistribuce nebo alterace integrinů kotvící tubulární buňky k bazální membráně vede k odlupování buněk a odplavování močí. Další poškozování tubulů a tkáňová drť může dále ucpávat tubuly, vést ke zvýšení intratubulárního tlaku a následnému snížení GFR. Navíc ještě, tekutina z poškozených tubulů může unikat do intersticia, vesoucí ke zvýšenému intersticiálnímu tlaku a kolapsu tubulů.
Ischemické tubulární buňky exprimují chemokiny, cytokiny a adhézní molekuly (např. P-selektin), které rekrutují a imobilizují leukocyty, které také hrají svojí roli při tkáňovém poškození.
Ischemické renální poškození je také charakterizováno vážnými hemodynamickými změnami, které způsobuje sníženou GFR.
Hlavní je intrarenální vazokonstrikce, která způsobí snížený glomerulární tok plazmy i sníženou dodávku kyslíku do funkčně důležitých tubulů ve vnější dřeni (vzestupná část kličky a přímá část proximálního tubulu). Vazokonstrikce je vyvolána subletálním endoteliálním postižením, vedoucím ke zvýšenému uvolňování endotelinu a snížené produkci vazodilatačního NO a prostaglandinů.
iniciační fáze - trvá kolem 36 hodin, mírně snížená tvorba moči, zvýšený sérový kreatinin
udržovací fáze - oligurické stádium - začíná někdy mezi 2. a 6. dnem, množství moči dramaticky klesá až k 50 - 400 ml (oligurie), kompletní anurie je však raritní. Může trvat pár dní až 3 týdny. V klinickém obraze dominují symptomy urémie a retence tekutin a soli, hyperkalémie a metabolická acidóza. Při správné péči (někdy dialýza) je přežití pravidlem, jinak může pacient zemřít
obnovovací fáze - polyurické stádium, pozvolně zvýšená tvorba močim během pár dní až k 3 litrům za den. Protože tubulární funkce jsou stále pozměněny, regenerující epitel nedokáže koncentrovat primární moč, může dojít k vážnému elektrolytovému rozvratu (ztráty sodíku, draslíku i vody). Náchylnost k infekcím je v této fázi zvýšená. (kolem 25% smrtí na ATN je v této fázi).
v konečné fázi dochází k celkovému zlepšení, návratu k normální tvorbě moči, funkční změny tubulů mohou přetrvávat ještě několik měsiců.
- patrná nekróza krátkých segmentů tubulů (většinou v přímých částech proximálního tubulu a vzestupné části kličky)
- tubulární poškození (změny proximálního tubulárního kartáčového epitelu, blebbing, vakuolizace buněk
- proteinové částečky v distálních tubulech a sběracích kanálcích (Tamm-Horsfall protein, Hb, další plazma proteiny (myoglobin u crush sy))
- intersticium s generalizovaným edémem, mírný zánětlivý infiltrát (PMN, lymfocyty, plazmatické buňky)
- u toxického ATN je nekróza více prominentní v proximální části tubulu, bazální membrány jsou většinou nezměněny
- makroskopicky je ledvina zduřelá s nápadně bledou kůrou
