Nemoci perikardu

Z KulanWiki

Verze z 23. 10. 2011, 19:45

téměř vždy jsou sekundární

perikarditidy:

• (akutní benigní) idiopatická perikarditida
• virové (coxsackie, echoviry) podobné, jen s průkazem virů
• bakteriální - (vše možné + TBC)
• při IM (epistenocardiaca nad místem transmurálního infarktového ložiska) nebo (Dresslerův syndrom - současně s pneumopatií, imunologická reakce na nekrotickou tkáň)
• posttraumatické
• onem. pojiva SLE, RA
• urémie
• nádorové
• alergické z hypersensitivity
• ozáření (terapeut.)

Akutní perikarditida

etiologie různá, ani to nemusí být vždy zánět

• infekce častěji virové (coxsackie, influenza, CMV, HIV), bakteriální méně (streptokoky, stafylokoky, TBC)
• autoimunity - sklerodermie, SLE, revmatoidní artritida
• po transmurálním IM (pericarditis epistenocardiaca)
• při urémii (pericarditis uremica)
• po srdečních operacích, traumatech

Suchá perikarditida - pericarditis sicca

bolest na hrudi, retrosternálně může se šířit do krku a do zad, často je velmi podobná bolesti u AIM

někdy je bolest lokalizovaná do epigastria a připomíná náhlou příhodu břišní

bolest zesiluje vleže, při hlubokém dýchání, při kašli a polykání (ulevuje poloha v předklonu)

dušnost a slabost, vzniká v důsledku mělkého dýchání (hluboké dýchání je bolestivé)

perikardiální třecí šelest (chůze po čerstvém sněhu, zesiluje při přitlačení fonendoskopu), febrilie, EKG změny

suchý fibrózní zánět (povrch srdce má vzhled "chléb s máslem")

dg - základem je echokardiografie (prázdný nebo sníženě echogenní prostor oddělující oba periardiální listy od sebe)

dále změny na EKG (konkávní elevace ST v nelogických svodech nebo difúzně) nutné provádět opakovaně, RTG, CT

Th - NSA, klid na lůžku, dále dle etiologie (ATB, dialýza,..), kortikoidy

kolchicin - hlavní preference, i v primární prevenci postperikard. symp

Exsudativní perikarditida

bolí méně (může být tupá bolest na hrudi)

mohou být projevy útlaku jiných orgánů (dysfagie, kašel, dušnost, škytavka, chrapot, nauzea s pocitem plnosti žaludku)

příznaky záleží na rychlosti, s jakou se výpotek vytvoří, pokud se vytvoří pomalu, tak ani 2 litry nemusí mít projevy

při výpotku jsou srdeční ozvy slyšet slaběji, může být hypotenze (tamponáda)

hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny"

při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům

Adhezní mediastinoperikarditida

může vzniknout po hnisavé nebo TBC perikarditidě

po operacích nebo ozařování mediastina

zevní povrch perikardu přirůstá k okolí - srdce při systole tahá za okolní struktury, více se namáhá, hypertrofuje a dilatuje

Konstriktivní perikarditida

při difúzním srůstu s fibroprodukcí je srdce obaleno silnou vrstvou vaziva, až 10 mm

často s kalcifikací - pancéřové srdce

vzniká po hnisavém nebo kaseózním zánětu

po operacích, ozařování mediastina..

konstrikce ovlivňuje diastolickou roztažlivost

zužuje žilní vstup, snižuje srdeční výdej

obraz selhávání pravého srdce

velké městnání u obou dutých žil

konstrikce neumožňuje hypertrifii a dilataci

ztluštělý zjizevnatělý perikard utiskuje a omezuje diastolu idiopat nebo virová, po ozáření, srdeční chirurgie.. obtíže z městnání AP perikardiální zvuk v časné diastole někdy vypadá jako cirhoza

Th - resekce, kompletní perikardiotomie (po odstranění dojde k vzestupu srdečního výdeje, ale jinak to nevadí)

Nahromadění tekutiny - tamponáda

normálně je v perikardiální dutině asi 30 ml

nejčastější je serózní výpotek - hydroperikard

- transsudát při městnavém srdečním selhávání nebo při hypoproteinemii

většinou se nenahromadí více než 500 ml, nepůsobí výraznější klinické potíže

na RTG zvětšený srdeční stín

na EKG snížená amplituda (srdce je dál od stěny hrudníku)

až elektromech. disociace

pulsus paradoxus (v inspiriu vymizí)

hemoperikard

• ruptura volné stěny levé komory při AIM
• ruptura intraperiakrdiálního úseku aorty při disekci
• bývá 200 - 400 ml
• tlak je vyšší než v SVC a IVC, žilní návrat je omezen
• náhlá zvýšená náplň krčních žil
• postihuje více PK (slabostěnnější)