Úzkostné stavy

Z KulanWiki

Verze z 31. 5. 2011, 21:41

= neurózy, neurotické poruchy

úzkost - primárně lidská emoce

nepříjemný strach z něčeho nekonkrétního, nemá konkrétní obsah, pocit strach a obav, vnitřní napětí, tenze

amygdala - centrum strachu

lůžkové jádro (bed nucleus of striae terminalis) - centrum úzkosti

jdou ruku v ruce, úzkost je daň za nepoznání strachu

doprovázený tělesnými projevy

(aktivace sympatiku - palpitace, knedlík v krku, neschopnost se nadechnout, GIT obtíže, třesy, závratě, tinitus, uro-infekce)

adaptační role ve fyziologii:

• ochrana před opakovaným setkáním s nebezpečím
• přípravná fáze pro reakci fight or flight

při úzkosti teče z prstu méně krve než v klidu

panická ataka (nával úzkosti) organismus nepoškodí

trvalá úzkost x záchvatovitá

mírné formy až panické ataky (minuty)

vede k vyhýbavému chování

příčiny úzkostných stavů:

• deficit GABA-ergního systému (proto se dávají agonisté - BZD, propandiol)
• zvýšenou aktivitou NA systému (serotoninergní antidepresiva, BZD, buspiron)
• dysfunkcí serotoninového systému (proto agonisté serotoninu - buspiron, SSRI, SNRI)
• hypersensitivitou beta-adrenoreceptorů (betalytika, antidepresiva

anxieta - díky nekonkrétnímu obsahy nestabilní, může předcházet do dalších patopsychologických obrazů

• generalizovaná (GAD)- volně plynoucí - trvalá úzkost (není omezena na určité situace), vždy s tělesným doprovodem
• panická (paroxysmální) (zvýšení tlaku)
• konkretizace -> (fobie)
• smutek -> úzkostně depresivní porucha
• disociace -> disociativní, konverzní poruchy (narušení integrace vědomí, pocitu integrity, emocí, paměti a kontroly motoriky, spojeny s neřešitelnými problémy, narušenými vztahy -> afekt se transformuje do příznaků (amnézie, fuga, supor)
• nutkavost -> obscesivně kompulzivní porucha (vtíravé myšlenky a následné chování - rituály, co mají úzkost potlačit)
• somatizace -> somatoformní poruchy

Fobie (F 40) Skupina poruch‚ kde je úzkost vyvolána pouze nebo převážně v určitých dobře definovaných situacích‚ které nejsou za běžných okolností nebezpečné. Pacient se těmto situacím vyhýbá‚ a pokud tak neučiní‚ trpí v nich strachem. Zájem pacienta se soustřed'uje na jednotlivé příznaky‚ jako je palpitace nebo pocit na omdlení‚ a často jsou spojeny s druhotným strachem ze smrti‚ ztráty sebeovládání nebo zešílení. Myšlenky na účast ve „fobické” situaci vzbuzují u pacienta anticipační úzkost. Fobická úzkost a deprese často existují vedle sebe. Zda jsou nutné obě diagnózy‚ fobická úzkost a depresivní epizoda nebo pouze jedna z nich‚ je určeno časovým průběhem obou poruch a terapeutickou úvahou při lékařské konzultaci

např. při fobii:

• emoce - úzkost, strach
• myšlenky: dostanu IM, zemřu, nikdo mi nepomůže, už je to zase tady
• projevy: zvýšení tlaku, palpitace, dušnost
• chování: sednout si, počkat než to skončí, ale soustředěnost na sebe -> roste úzkost a strach = bludný kruh úzkosti

(agorafobie, při silné vazbě na matku v dětství)

KBT model - relaxační (kontrolované) dýchání, kognitivní restrukturalizace, změny chování

antidepresiva, nástup účinku 4 - 6 týdnů

na akutní záchvat benzodiazepiny

Panická porucha (epizodická záchvatovitá úzkost) (F 41.0) Základním projevem jsou recidivující ataky těžké úzkosti (panika)‚ které nejsou omezeny na nějakou zvláštní situaci nebo souhru okolností‚ a jsou proto nepředvídatelné. Podobně jako u jiných úzkostných poruch dominují náhlé palpitace‚ bolesti na hrudi‚ pocity dušení‚ závratě a pocit neskutečnosti (depersonalizace nebo derealizace). Často je sekundární strach ze smrti‚ ztráty sebeovládání nebo zešílení. Panickou poruchu bychom neměli považovat za hlavní diagnózu‚ pokud na začátku ataky má pacient depresi‚ protože pak jsou panické ataky pravděpodobně sekundárním projevem deprese.

Generalizovaná úzkostná porucha (F 41.1) Základní vlastností je generalizovaná a přetrvávající úzkost‚ která není vztažena na žádné zvláštní zevní okolnosti‚ ani se nevyskytuje převážně v závislosti na nich (tj. je „volně těkající”). Hlavní příznaky jsou různé. Většinou jde o pocity nervozity‚ třes‚ svalové napětí‚ pocení‚ světloplachost‚ palpitace‚ závratě a tlak v epigastriu. Často jsou přítomny strach a jiné obavy‚ že pacient sám nebo jeho příbuzní brzy onemocní nebo budou mít nehodu.

Smíšená úzkostná porucha (F 41.2) Této položky by mělo být použito‚ když jsou přítomny příznaky úzkosti i deprese‚ ale žádný zřetelně nepřevažuje a žádný není vyjádřen natolik‚ aby opravňoval k diagnóze‚ pokud by byl hodnocen samostatně. Jsou-li úzkostné a depresivní příznaky natolik závažné‚ aby opravňovaly samostatné diagnózy‚ měly by být zaznamenány obě a této položky by nemělo být užito. Anxiózní deprese (lehká nebo nepřetrvávající)

Obscedantně kompulzivní porucha (F 42) Vtíravými myšlenkami jsou nápady‚ představy nebo popudy‚ které znovu a znovu vstupují do mysli pacienta ve stále stejné formě. Pro pacienta jsou téměř vždy obtížné. Snaží se jim často klást odpor‚ ale bez úspěchu. Považuje je za své vlastní‚ ačkoliv jsou mimovolní a často odporné. Nutkavé činy nebo rituály jsou stereotypní a stále opakované. Nemusí být ani příjemné‚ ani vést k realizaci užitečných úkolů. Jejich účelem je zabránit nějaké objektivně nepravděpodobné události‚ často znamenající škodu pro postiženého‚ nebo jím vyvolané‚ o níž se postižený domnívá‚ že by jinak nastala. Jedinec obvykle považuje toto chování za bezúčelné nebo nesmyslné a opakovaně se pokouší mu odolat. Úzkost je přítomna téměř vždy a zhoršuje se‚ pokud postižený nutkání odolá.

Reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení (F 43) Tato kategorie se liší od jiných tím‚ že zahrnuje poruchy‚ které lze identifikovat nejen na základě symptomalogie a průběhu‚ ale též na základě jednoho nebo druhého ze dvou příčinných vlivů‚ a to výjimečně zatěžující životní události‚ vyvolávající akutní reakci na stres nebo významné životní změny‚ vedoucí k trvale nepříznivým okolnostem‚ které vedou k poruše adjustace. Ačkoliv méně závažné psychosociální stresy („životní události”) mohou vyvolat začátek nebo přispět k obrazu širokého okruhu poruch‚ zařazených v této kapitole na jiném místě. Důležitost těchto stavů pro etiologii není vždy jasná. V každém konkrétním případě lze zjistit závislost na individuální‚ často idiosynkratické citlivosti a zranitelnosti. To znamená‚ že životní události nejsou ani nezbytným‚ ani dostatečným faktorem k vysvětlení vzniku onemocnění a jeho typu. Naproti tomu o chorobách‚ zmíněných v této kapitole‚ se domníváme‚ že vznikají vždycky jako přímý důsledek akutního těžkého stresu nebo trvalého traumatu. Stresová událost nebo trvalé nepříznivé okolnosti jsou prvotním a nejdůležitějším příčinným faktorem‚ a toto onemocnění by bez tohoto vlivu nemělo vzniknout. Onemocnění v tomto oddíle tak mohou být považována za maladaptivní odpovědi na těžký nebo trvalý stres‚ kde selhaly mechanismy úspěšného vyrovnání s ním‚ což vede k narušení sociálního fungování nemocného.

Disociativní (konverzní) porucha (F 44) částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost‚ uvědomění si vlastní identity a bezprostředních pocitů‚ a ovládání tělesných pohybů. Všechny typy disociativních poruch mají tendenci opakování po několika týdnech nebo měsících‚ zvláště jestliže jejich výskyt byl spojen s traumatizující životní událostí. Chroničtější poruchy‚ zejména obrny a anestezie mohou vzniknout‚ je–li začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Tyto poruchy byly dříve zařazovány jako různé typy „konverzní hysterie”. Předpokládá se jejich psychogenní původ‚ jsou těsně časově spojeny s traumatickou událostí‚ s neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo porušenými vzájemnými vztahy. Příznaky často ukazují pacientovu představu o tom‚ jak má vypadat somatická choroba. Lékařské vyšetření neodhalí žádnou známou interní ani neurologickou poruchu. Dále je průkazné‚ že ztráta funkce je výrazem emočního konfliktu nebo potřeby. Příznaky se mohou vyvinout v těsné závislosti na psychologickém stresu a často se objeví náhle. Zde jsou uvedeny pouze poruchy tělesných funkcí‚ které jsou normálně řízeny vůlí a ztráta citlivosti. Poruchy spojené s bolestí a dalším komplexem tělesných pocitů zprostředkovaných vegetativním nervovým systémem jsou zařazeny pod somatoformními poruchami (F45.0). Vždy si musíme uvědomovat možnost pozdního objevení vážné tělesné nebo duševní choroby

Somatoformní poruchy (F 45) Hlavním rysem je opakovaná stížnost na tělesné symptomy spolu s trvalým vyžadováním lékařského vyšetřování i přes opakované negativní nálezy a ujišťování lékaře‚ že obtíže nemají fyzickou podstatu. Pokud existuje nějaká tělesná nemoc‚ pak nevysvětluje rozsah a podstatu potíží nebo příznaků a nešťastnost a zaujetí pacienta.

úzkostné poruchy nemohou být psychotické stavy