Křeče
Z KulanWiki
(Založena nová stránka: Křeče jsou výsledkem paroxysmální aktivity mozkových buněk vedoucí k ložiskovým nebo generalizovaným příznakům. Indikací k resuscitační péči je status ep…) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | + | Tetanie jsou výsledkem paroxysmální aktivity mozkových buněk vedoucí k ložiskovým nebo | |
generalizovaným příznakům. Indikací k resuscitační péči je status epilepticus, kdy křeče | generalizovaným příznakům. Indikací k resuscitační péči je status epilepticus, kdy křeče | ||
trvají více než 30 minut nebo dochází k opakovaným záchvatům křečí bez nabytí vědomí | trvají více než 30 minut nebo dochází k opakovaným záchvatům křečí bez nabytí vědomí | ||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
'''Etilogie křečí''' je spojena s | '''Etilogie křečí''' je spojena s | ||
+ | * hypokalcémií | ||
+ | * hypomagnezémií | ||
* infekcí CNS | * infekcí CNS | ||
* hyperpyrexií | * hyperpyrexií |
Verze z 4. 9. 2010, 01:00
Tetanie jsou výsledkem paroxysmální aktivity mozkových buněk vedoucí k ložiskovým nebo generalizovaným příznakům. Indikací k resuscitační péči je status epilepticus, kdy křeče trvají více než 30 minut nebo dochází k opakovaným záchvatům křečí bez nabytí vědomí pacienta.
Etilogie křečí je spojena s
- hypokalcémií
- hypomagnezémií
- infekcí CNS
- hyperpyrexií
- mozkovým infarktem
- traumatickým postižením mozku
- některými intoxikacemi
V neodkladné péči je základním léčebným úkolem křeče potlačit a teprve potom podrobně
provést diferenciální diagnostiku. U křečových stavů spojených s poruchou vědomí (GCS
pod 8 a méně) je třeba pacienta intubovat a zavést umělou plicní ventilaci. V případě
známek nitrolebního poranění a GCS pod hodnotu 8 je indikováno navíc měření nitrolebního
tlaku. V přednemocniční neodkladné péči stačí k indikaci intubace GCS o hodnotě 9.
Mezi nejzávažněší křečové stavy, které by měly být indikované k okamžité diagnostice a
terapii jsou křeče decerebrační či dekortikační. Tyto stavy jsou především indikované
k okamžitým léčebným zásahům a k terapii na úrovni péče resuscitační.
Při status epilepticus je možné v iniciální fázi k potlačení křečí podat benzodiazepiny. Při potřebě opakovaných dávek se pochopitelně prohlubuje porucha vědomí vedoucí k hypoventilaci. Lékem druhého kroku je phenytoin, ev. thiopental. Ten však většinou podáváme nemocnému se zajištěním dýchacích cest při umělé plicní ventilaci. Podání svalových relaxancií nám brání jednoduché diagnostice záchvatů a tím i odpovídající terapii. Při trvání záchvatového stavu navozujeme léčebně hluboký barbiturátový útlum v podmínkách měření nitrolebního tlaku.
U nižších dětských věkových kategorií(kojenci, batolata) je nejčastější příčinou křečí
hyperpyrexie. Iniciální léčba spočívá v podání antikonvulsiv a kyslíku. Neodkladně
zajišťujeme opatření vedoucí ke snížení tělesné teploty. Zajišťujeme fyzikální chlazení a
podání antipyretik. Zvlášť rizikovu skupinou s tendencí ke křečím jsou děti předčasně
narozené. Rizikovou kombinací v souvislosti s hyperpyrexií je dušení či hypoxická
expozice. Tato kombinace může velmi závažně a trvale poškodit centrální nervový systém.
Každý pacient, který prodělal první záchvat křečí, je plně indikován k hospitalizaci na
neurologickém oddělení se zaměřením na diferenciální diagnostiku tohoto stavu.