Nemoci perikardu
Z KulanWiki
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
* tlak je vyšší než v SVC a IVC, žilní návrat je omezen | * tlak je vyšší než v SVC a IVC, žilní návrat je omezen | ||
| - | |||
| - | + | '''Akutní perikarditida''' | |
| - | + | etiologie různá, ani to nemusí být vždy zánět | |
| + | * infekce častěji virové (coxsackie, influenza, CMV, HIV), bakteriální méně (streptokoky, stafylokoky, TBC) | ||
| + | * autoimunity - sklerodermie, SLE, revmatoidní artritida | ||
| + | * po transmurálním IM (pericarditis epistenocardiaca) | ||
| + | * při urémii (pericarditis uremica) | ||
| + | * po srdečních operacích, traumatech | ||
| - | |||
| - | + | nejčastěji zpočátku suchý fibrózní zánět (povrch srdce má vzhled "chléb s máslem") - bolesti na hrudi, teplota, třecí šelest, dušnost a slabost, až synkopy | |
| - | + | potom přejde v exsudativní formu, ta už bolí méně | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| + | při výpotku jsou srdeční ozvy slyšet slaběji, může být hypotenze (tamponáda) | ||
hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny" | hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny" | ||
při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům | při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům | ||
| + | |||
| + | dg - základem je echokardiografie, dále změny na EKG (elevace ST v nelogických svodech), RTG, CT | ||
| + | |||
| + | Th - NSA, klid na lůžku, dále dle etiologie (ATB, dialýa,..) | ||
| + | |||
| + | |||
Verze z 17. 6. 2011, 17:20
téměř vždy jsou sekundární
Nahromadění tekutiny - tamponáda
normálně je v perikardiální dutině asi 30 ml
nejčastější je serózní výpotek - hydroperikard
- transsudát při městnavém srdečním selhávání nebo při hypoproteinemii
většinou se nenahromadí více než 500 ml, nepůsobí výraznější klinické potíže
na RTG zvětšený srdeční stín
hemoperikard
- ruptura volné stěny levé komory při AIM
- ruptura intraperiakrdiálního úseku aorty při disekci
- bývá 200 - 400 ml
- tlak je vyšší než v SVC a IVC, žilní návrat je omezen
Akutní perikarditida
etiologie různá, ani to nemusí být vždy zánět
- infekce častěji virové (coxsackie, influenza, CMV, HIV), bakteriální méně (streptokoky, stafylokoky, TBC)
- autoimunity - sklerodermie, SLE, revmatoidní artritida
- po transmurálním IM (pericarditis epistenocardiaca)
- při urémii (pericarditis uremica)
- po srdečních operacích, traumatech
nejčastěji zpočátku suchý fibrózní zánět (povrch srdce má vzhled "chléb s máslem") - bolesti na hrudi, teplota, třecí šelest, dušnost a slabost, až synkopy
potom přejde v exsudativní formu, ta už bolí méně
při výpotku jsou srdeční ozvy slyšet slaběji, může být hypotenze (tamponáda)
hojení perikarditidy - exsudát se většinou vstřebá, někdy nechá "mléčné skvrny"
při silnější vrstvě dochází k ložiskovým nebo difúzním srůstům
dg - základem je echokardiografie, dále změny na EKG (elevace ST v nelogických svodech), RTG, CT
Th - NSA, klid na lůžku, dále dle etiologie (ATB, dialýa,..)
Adhezní mediastinoperikarditida
může vzniknout po hnisavé nebo TBC perikarditidě
po operacích nebo ozařování mediastina
zevní povrch perikardu přirůstá k okolí - srdce při systole tahá za okolní struktury, více se namáhá, hypertrofuje a dilatuje
Konstriktivní perikarditida
při difúzním srůstu s fibroprodukcí je srdce obaleno silnou vrstvou vaziva, až 10 mm
často s kalcifikací - pancéřové srdce
vzniká po hnisavém nebo kaseózním zánětu
po operacích, ozařování mediastina..
konstrikce ovlivňuje diastolickou roztažlivost
zužuje žilní vstup, snižuje srdeční výdej
obraz selhávání pravého srdce
velké městnání u obou dutých žil
konstrikce neumožňuje hypertrifii a dilataci
